Články / Sloupky/Blogy

Nowa Muzyka 2018, vzlety i pády

Nowa Muzyka 2018, vzlety i pády

Kateřina Cumin | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Další ročník Nové hudby je za námi, další ročník, který tentokrát přivezl umělce hrající na dráždivou sexuální notu (Fever Ray, Arca), ale i mejdanovou pseudoexotiku (Señor Coconut). Jestli velké stage nabízely velké divadlo, lepší karaoke nebo anti-koncerty, ty menší se pohybovaly tu v rychlejším, tu v pomalejším bpm. A to až do ranních hodin. Secret stage byla na jednom místě a nic tajného na ní nebylo, Redbull stál tam jako vždycky a zahřívat se na něm dalo i při pár stupních za úsvitu. Co zbylo z headlinerů, kdo překvapil a kdo se má jít zahrabat? Toto má být NĚCO jako top 5! Přibližně. (Report hledejte v srpnovém čísle magazínu Full Moon.)

Mura Masa
Z minima maximum. Alex Crossan si s velkou stagí poradil hravě. Potřeboval k tomu vokalistku Bliss, elektrické pady, kousek bicích, mašinky, kytaru a klávesky. Pobíhaje coby šikovný blonďatý opičáček sršel muzikálností tak přirozenou, že kdybych mohl klečet, klečím (kolena dorasovaná z Fever Ray). Body nahoru jdou samozřejmě už jen tím, že nemačká čudlíky, projekci má nenápadnou a civilní, stejně jako vystupování, už jen tím, že překvapuje náročností celé nástrojové choreografie. Nicméně dohromady to maká jako zajetý plážový bar uprostřed léta, a ano, tohle jsou hity, za které se nestydím, ani mě to nenapadne. Dvaadvacet let? Klobouček. It was only one night, but I wanna go back to where we were…

Arca
Tak určitě. Nebyly žádné biče, nebyly ani píče. Pánové prominou, ale tahle show musela nadchnout leda jako fuck-up. Laciné pózy, ostentativní nezájem, kostitřasné beaty, stroboskopy. Nejsem si jistá, jestli tohle má být provokace, ale na rok 2018 mi přijde pitomá módní přehlídka dost málo. Mixovaná fašírka z Madonny? To jako fakt? Jsem ochotná docenit konceptuální fakof typu The Knife, ale tohle nee. Z Arcovy muzika nula, vývoj setu nula, schválností sto. Co z toho? Uvidíme, co na to Sophie na Pohodě. Jen aby se holky na těch svých špičkách neutočily k smrti.

James Holden & The Animal Spirits
Miláček. Když mi Jarda Petřík z Rádia Wave psal, že tam musím, věděla jsem to dvakrát. Hipík s mikádem, živé bicí, dvoje, perkusista a hračičkář, kyselinové projekce. Postupné budování setu, postupné budování skladeb. V publiku byli lidi, kteří zvedali ruce v gestu: ne, já nechci, pusťte mě! Tenhle humor miluju. Rytmický spodek coby lítající koberec obšitý každou africkou zemí a každým blízkým i vzdáleným východem, k tomu ohýbání zvuků a neustálé rachotění štěrchátek. Pak taky dechy, orientální tanečnice, šátky, balzámy, láska. Nejdříve na mě vyrostla husí kůže, pak začaly kytky a hřiby, nakonec jsem se v tom úplně ztratila. Ano, tradiční a nijak progresivní, ale teplé, tak teplé... Each moment like.

Courtesy
Z drobné blonďaté Dánky se vyklubala tmavá zrzka a bylo to za odměnu! Vydržet do páté ranní nebyl v těch osmi stupních žádný med, na druhou stranu v prvních řadách bylo dost místa, aby se dala únava smýt jako noc. Courtesy zahřívala pomalu. Set budovala jako sled tu kratších, tu delších techno úseků, v jejím rejstříku není klasická gradace a šponování jednotlivých pasáží do očekávatelných vrcholů. Syrové techno a ještě syrovější breakbeat krájely první ranní paprsky do metalických vloček a Courtesy sledovala procitající publikum jako nesmělá školačka. I love you, Najaaraq Vestbirk. Kocham cię.

Amfiteatr NOSPR
Malý betonový amfiteátr uprostřed areálu, hned vedle impozantní budovy Národního symfonického orchestru polského rádia, nenápadný a jen málo využívaný. Pět slotů za tři dny? Skvělý otevřený prostor, kolem něhož vedou všechny cesty po festivalu. Když vyjde počasí, je hřích ho nepoužívat, natož stavět cajky na dva koncerty denně. Taky si tu dovedu představit jiné než převážně polské kapely (respekt), tohle je jiný vesmír než velký stan Redbullu nebo uzavřené podzemní olbřímí stage, tady by se dalo hrát pořád. Kid Simius nebo The Johnny Freelance Experience zabíjeli, lidi proudili jednotnou energií jako fantastická stonožka, standing ovation, hvězdné nebe nad námi.

Info

Tauron Nowa Muzyka 2018
28. 6. - 1. 7. 2018
Slezské muzeum, Katovice
fb událost

foto © Tauron Nowa Muzyka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace