Ondřej Oharek | Články / Recenze | 20.02.2022
Jane Campionová se prosadila filmem Piano (1993), za který jako vůbec první žena obdržela Zlatou palmu v Cannes. Její snímky se vyznačují jemnou kresbou komplikovaných postav a důkladnou studií světa žen. Po seriálu Na jezeře (2013-2017) se vrací k celovečernímu formátu, a to adaptací stejnojmenného románu Thomase Savage z roku 1967.
Příběh se odehrává v Montaně roku 1925. Bratři Burbankovi jsou úspěšní rančeři, Phil drsným chlapákem, George nenápadným kliďasem. Vše se změní, když se George ožení s vdovou Rose, která se i se svým náctiletým synem nastěhuje k nim domů. Pro macho kovboje Phila je představa ženské domácnosti noční můrou…
Propojení dvou různých žánrů – vztahového dramatu a westernu – je jednou z předností filmu. Panoramatické záběry nespoutaných prérií střídající se s tmavými interiéry upozorňují na střet mužského a ženského světa. Jenomže ve chvíli, kdy se agresivní rančer Phil začne sbližovat s citlivým a jemným Peterem, přestávají být tyto hranice jasné.
Hlavní postava, kterou v životním výkonu představuje Benedict Cumberbatch, není zas tak jednoduchá – za image tvrdého kovboje jsou dávná traumata. Philova komplexita se projevuje v kontaktu s dalšími postavami, zejména s Peterem, a skrytá homosexualita, kterou toto setkání probouzí, je dalším střípkem do rozpadajícího se ideálu „pravého“ muže.
Právě maskulinita a její podoby jsou hlavním tématem filmu. V obecné rovině ukazuje na masky, pomocí nichž se člověk brání před nepřátelským světem, až se zříká svých tužeb. Jenomže ani sebezapření nedokáže potlačit pudy. Philova potřeba dominovat pramení z jeho křehkosti, je to síla slabosti. A podobná odhalení lze pozorovat u ostatních postav. Jejich prožívání a vnitřní motivace se mění, což je vede k překvapivým rozhodnutím. Důsledky činů směřují k nečekaným zvratům a zdrcujícímu finále.
Jane Campionová potvrdila, že vyniká ve vykreslení vnitřních konfliktů. Vypráví tlumenými obrazy, jejichž prchavost nutí k pečlivému sledování. Klíčem k uchopení mnohoznačného snímku může být jeho název, přejatý z biblických Žalmů: „Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů!“
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.