Články / Recenze

Ólafur Arnalds zjevně roztál

Ólafur Arnalds zjevně roztál

gaga | Články / Recenze | 30.04.2013

Ólafur Arnalds. Jméno soudobé vážné hudby často nespravedlivě opomíjené právě pro svou žánrovou škatulku. Ne každý si užívá poslech klasiky. Ale v novodobém pojetí už dávno nejde o klasickou hudbu, kterou do nás školní osnovy hustí v hodinách hudební výchovy. Už dávno je označení „klasická hudba“ jen škatulkou postupně nabývající nového významu a i nová deska islandského skladatele nesoucí název For Now I Am Winter nemá s mozartovskou klasikou mnoho společného.

Ólafur Arnalds v mnohém zůstává, kým je – tichým, melancholickým, zamyšleným severským vypravěčem němých příběhů. Ale jak se dříve projevoval spíše jako jednočlenná konkurence Sigur Rós, tak na For Now I Am Winter se oprošťuje od fungujících, ale poněkud prvoplánových postrockových momentů a sahá po materiálu zcela novém. Skladby hrané klasickými nástroji od klavíru přes smyčce až k lesním rohům dýchají a více než depresivní zimou u polárního kruhu, zahalenou v neustálém šeru, voní jarním větrem nesoucím se přes otevřené, roztávající polární louky. Smyčce se doslova vznáší v prostoru a jejich party jsou vážné hudbě asi nejblíže. Ale i mezi klavírními kousky se najdou ty odkazující na nezlomnou kontinuitu klasické hudby. Třeba taková Words of Amber jako by odkazovala na Beethovenovu Für Elise, jen s tím rozdílem, že Beethovenovi by se o tak lehkých prstech mohlo jen zdát.

První singl Old Skin, k němuž existuje už i velmi poetický a mnohovrstevnatý klip, reprezentuje album na všech úrovních. Představuje neopomenutelnou spolupráci se zpěvákem Arnorem Danem, jehož hlas se na desce objeví sice jen v pěti skladbách, ale rozhodně nefunguje jako vycpávkový materiál. Tak neobvyklé barvě hlasu je třeba uvolnit dostatečný prostor k vyniknutí. Skladby For Now I Am Winter a A Stutter, jimiž Arnor Dan na desku vstupuje, bych rozhodně zmínila jako první, pokud bych měla označit ty nejtemnější z desky. Tady jako by se skladatel ztotožňoval se svou předešlou tvorbou. Navíc Old Skin šetrně a opatrně připravuje debut elektronických samplů, jejichž použití je v Arnaldsově provedení doslova posluchačskou výzvou. Jen těžko lze uvěřit, že samply nejsou skladatelovým oblíbeným zkrášlovacím prostředkem. A do třetice, Old Skin stejně jako zbytek desky, ať je seberozdílnější od Arnaldsovy předchozí tvorby, v sobě stále nese tu zádumčivou, nostalgickou, severskou notu rozeznívající romantiku i v tom nejtvrdším, nejzmrzlejším srdci. Melodie alba ale – bohužel? bohudík? – už nedopadají na posluchače s drtivou tíhou, jako tomu je například na albu …& They Have Escaped the Weight of Darkness, při jehož poslechu člověk chtě-nechtě propadá stavům na pokraji klinické deprese.

Info

Ólafur Arnalds - For Now I Am Winter (Mercury Classics, 2013)
www.olafurarnalds.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.