Články / Recenze

Ólafur Arnalds zjevně roztál

Ólafur Arnalds zjevně roztál

gaga | Články / Recenze | 30.04.2013

Ólafur Arnalds. Jméno soudobé vážné hudby často nespravedlivě opomíjené právě pro svou žánrovou škatulku. Ne každý si užívá poslech klasiky. Ale v novodobém pojetí už dávno nejde o klasickou hudbu, kterou do nás školní osnovy hustí v hodinách hudební výchovy. Už dávno je označení „klasická hudba“ jen škatulkou postupně nabývající nového významu a i nová deska islandského skladatele nesoucí název For Now I Am Winter nemá s mozartovskou klasikou mnoho společného.

Ólafur Arnalds v mnohém zůstává, kým je – tichým, melancholickým, zamyšleným severským vypravěčem němých příběhů. Ale jak se dříve projevoval spíše jako jednočlenná konkurence Sigur Rós, tak na For Now I Am Winter se oprošťuje od fungujících, ale poněkud prvoplánových postrockových momentů a sahá po materiálu zcela novém. Skladby hrané klasickými nástroji od klavíru přes smyčce až k lesním rohům dýchají a více než depresivní zimou u polárního kruhu, zahalenou v neustálém šeru, voní jarním větrem nesoucím se přes otevřené, roztávající polární louky. Smyčce se doslova vznáší v prostoru a jejich party jsou vážné hudbě asi nejblíže. Ale i mezi klavírními kousky se najdou ty odkazující na nezlomnou kontinuitu klasické hudby. Třeba taková Words of Amber jako by odkazovala na Beethovenovu Für Elise, jen s tím rozdílem, že Beethovenovi by se o tak lehkých prstech mohlo jen zdát.

První singl Old Skin, k němuž existuje už i velmi poetický a mnohovrstevnatý klip, reprezentuje album na všech úrovních. Představuje neopomenutelnou spolupráci se zpěvákem Arnorem Danem, jehož hlas se na desce objeví sice jen v pěti skladbách, ale rozhodně nefunguje jako vycpávkový materiál. Tak neobvyklé barvě hlasu je třeba uvolnit dostatečný prostor k vyniknutí. Skladby For Now I Am Winter a A Stutter, jimiž Arnor Dan na desku vstupuje, bych rozhodně zmínila jako první, pokud bych měla označit ty nejtemnější z desky. Tady jako by se skladatel ztotožňoval se svou předešlou tvorbou. Navíc Old Skin šetrně a opatrně připravuje debut elektronických samplů, jejichž použití je v Arnaldsově provedení doslova posluchačskou výzvou. Jen těžko lze uvěřit, že samply nejsou skladatelovým oblíbeným zkrášlovacím prostředkem. A do třetice, Old Skin stejně jako zbytek desky, ať je seberozdílnější od Arnaldsovy předchozí tvorby, v sobě stále nese tu zádumčivou, nostalgickou, severskou notu rozeznívající romantiku i v tom nejtvrdším, nejzmrzlejším srdci. Melodie alba ale – bohužel? bohudík? – už nedopadají na posluchače s drtivou tíhou, jako tomu je například na albu …& They Have Escaped the Weight of Darkness, při jehož poslechu člověk chtě-nechtě propadá stavům na pokraji klinické deprese.

Info

Ólafur Arnalds - For Now I Am Winter (Mercury Classics, 2013)
www.olafurarnalds.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?