Články / Reporty

Polygon v hořícím doku (a Levon Vincent)

Polygon v hořícím doku (a Levon Vincent)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.08.2015

Další zastávka Polygonu proběhla o víkendu v netradičně otevřeném prostoru holešovického doku. Lidi z okolí si sice stěžovali na hluk a policejní auta kroužila jako supi hned po zahájení, nakonec ale měli smůlu. Vše šlo podle plánu a konec přišel přesně s desátou večerní.

Polygon je akce, na níž ani první sluneční paprsky nevyženou návštěvníky domů, ale její poslední epizoda začala už po poledni. Navíc se jelo bez line-upu a podle fb události měl tahák Levon Vincent nastoupit „v ten správný moment”. Vtipný nápad, jak nahnat návštěvníky na místo o něco dřív. Kdo měl obavy, mohl si oddychnout. Krok do neznáma vyšel opět na 110 % procent.

Všechny plochy areálu byly laděné do černé a bylo fuk, jestli se jednalo o plot, plachtu nad stagí, nebo muzikanty za pultem, dokonce i většina návštěvníků dodržela nestanovený dresscode. O vizuální atmosféru se postaralo několik žárovek svítících nad davem a osvětlená vrtule, která rozháněla hustý dým. A aby toho nebylo málo, na druhé straně Holešovic se vznášel černý dým z hořící tovární haly. Všechno krásně doplněno sytě oranžovým zapadajícím sluncem.

Odpolední djové sice nepřilákali návštěvníky k pódiu, zato příjemně navnadili na finální sety. Těsno v davu začalo být až před osmou. Pražský Mutuju zahrál tak skvělý set, že si jej šlo lehce splést z hlavní hvězdou večera, tedy do doby, než se Levon Vincent ukázal za pultem. V jeho programu jsme se ocitli i v minulém století, ale co čekat od muzikanta, který začínal kariéru na přelomu milénia? Nechyběly ani písně z letošní stejnojmenné desky a společně tvořily působivou skládanku. Oproti ostatním djs se ve Vincentově setu objevovalo mnohem více vokálních tracků, ten nejvýraznější přišel na konci: Data – Living Inside Me z roku 1983 v nikdy nevydaném remixu Levona Vincenta doprovodil menší ohňostroj.

Organizátorům se znovu podařilo uspořádat bezchybnou party a z letní edice venkovního Polygonu by se rázem mohlo stát pravidelné odbočení. Praha potřebuje akce, které oživí její zapadlé kouty, a obzvláště pak ty, které jsou během dne. Polygon je zárukou té nejvyšší kvality, která s každou další zastávkou přichystá kromě zvučného jména i něco navíc. Úspěšná snaha o inovativní přístup na jednom místě dělá z Polygonu opravdovou událost. Co přinese ten další?

Info

Polygon: Levon Vincent
22. 8. 2015 Přístaviště Holešovice, Praha

foto © Kryštof Hlůže

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace