Články / Reporty

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 14.10.2019

V den, kdy se republika pompézně loučila s Karlem Gottem, vítali jsme z dálného koutu světa hudebního multitalenta Nicka Murphyho. Velký sál Lucerny by se stylově spíš hodil k té první události. Jeho staromódní bary, jimž se stýská po zvětralým chlebíčkům, a zasmušilé barvy uvadajícího majestátu ve mně budí otázku: jak se tu dneska může někdo bavit? Navíc je tu vždy horko a vydýcháno, tentokrát obzvlášť – vystoupení šikovného Australana bylo vyprodané. Obavy z omdlení v davech nadšených fanoušků se mísily s těšením na speciální show, kterou mi Murphy sliboval před měsícem po telefonu. Nakonec jsem neomdlela ani z nedostatku kyslíku, ani z mimořádného koncertního zážitku.

Večer otevřel Murphyho krajan Cleopold, který se nenápadně proplížil hromadou přikrytých nástrojů a usedl za klávesy. Nabídl lehký a skromný set připomínající Cheta Fakera (Murphyho stará přezdívka) v roce 2012. Jeho vzdušné pop-soulové melodie a něžný hlas hladily jako měkké kočičí tlapky, nenuceně jsme se u toho pohoupávali do rytmu, i když se hudba občas ztrácela v lidských hlasech. Hrál totiž před vyprodanou Lucernou úplně sám, aby po vlastním vystoupení doprovodil Murphyho na basu a kytaru.

Murphy nastoupil s drobným zpožděním a začal emotivním otvírákem aktuální desky Hear It Now. Hned na to nečekaně navázal svou největší, pět let starou hitovkou Gold, která má teď na YouTube přes 205 milionů zhlédnutí. Dostalo se jí naživo více instrumentálního aranžmá, což jejímu půvabnému tanečnímu groovu poněkud uškodilo. Zasněnou diskotéku 1998, která přišla poté, na chvíli umlčel výpadek elektřiny, na což zpěvák téměř nereagoval.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Určitě z toho nebyl nadšený, ale to nebyl z celého večera ani vteřinu. Jeho evropská část turné se teprve blíží půlce, ale Murphy působil až zoufale utahaný. Nevykazoval rozčilení, ale v jeho drobných gestech jako prudké přitažení stoličky ke klávesám nebo ledabylé odhození kytary se projevovala podrážděná lhostejnost, místy se mu pletla slova, mluvil ztěžka. Hravě ovšem střídal nástroje a soulová klávesová sóla nebo zatížené synťákové improvizace dával levou zadní. Více než roztančené, živé skladby mu šly ty pomalejší, jako procítěná Believe Me z poslední desky Run Fast Sleep Naked, kterou vystřihl sám za klavírem. Skvělá světelná hra dokreslila dojemný okamžik a Murphy byl nasvícen jediným bílým reflektorem nebo vynikal jako černá silueta na krvavě červeném pozadí.

Ve svetru podivného střihu, přes který měl přehozené dlouhé korály, s hustým vousem a dlouhými pocuchanými vlasy vypadal jako smutný Ježíš. V poslední době se zabývá rolí umělce a jeho významem pro společnost, chce svou hudbou něco šířit, sdělovat. V sobotu bohužel, ať už to bylo zapříčiněno čímkoliv, moc sdílný nebyl. Jeho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát se výpravy úplně nedařily, chyběla šťáva. Neodcházela jsem zklamaná, po rozhovoru s ním jsem získala dojem, že je to upřímná, čistá duše, a vyčerpání či rozrušení k lidské povaze prostě patří.

Info

Nick Murphy (au) + Cleopold (au)
12. 10. 2019 Velký sál Lucerna, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...