Články / Recenze

Quentine, došlápni si na toho Tarantina!

Quentine, došlápni si na toho Tarantina!

Davo Krstič | Články / Recenze | 03.02.2013

Quentin Tarantino má jeden zásadní problém, který je, zdá se, neřešitelný. Je zkrátka příliš benevolentní ke svému dvornímu scenáristovi – sobě samému. Jako režisér se nedokáže rozloučit se scénami, situacemi a dialogy, které sám napsal a pečlivě připravil. Stopáží přepálený a na zapamatováníhodné scény překvapivě chudý Nespoutaný Django ukazuje, že Tarantinovi schází k ruce dramaturg, který by mu podal věcné poznámky k rytmu jednotlivých scén i filmu samotného, nezbytným škrtům a timingu. Nespoutaný Django je filmem, který na několika místech vyloženě nudí, a to je stav, který jsem nikdy předtím u Tarantinových snímků nepociťoval – ani u Auta zabijáka ne.

Možná je to tím, že se scenárista a režisér v jedné osobě tentokrát vykašlal na hrátky s narací a časovými skoky a kromě několika flashbacků vypráví příběh Djangovy cesty za manželkou a pomstou lineárně. Na začátku seznámení ústřední dvojice, pak splnění mise lovce hlav a pokoutného zubaře Kinga Schultze a pak pouť za Djangovou milovanou ženou. Takhle jednoduchý a přímočarý příběh roztahuje Tarantino na více než dvě a půl hodiny a vyplňuje tréninkovou montáží nebo jízdou hrdinů zasněženou krajinou za doprovodu archivního songu. I potenciálně vtipné a zábavné scény nemají až na pár čestných výjimek patřičný švih a ve výsledku působí zbytečně rozmělněné. Nejvíc se v recenzích a komentářích mluví o zábavné nezdařené akci Ku-klux-klanu, kterou Tarantino ale už na začátku zabil tím, že do role jednoho z členů klanu obsadil Jonaha Hilla (Superbad, Kopačky, 21 Jump Street), jako by oznamoval: Bacha, teď bude legrace! Týden po premiéře si nevzpomenu snad na jedinou vychytanou repliku, na žádnou skvostnou hlášku, přičemž z Pulp Fiction jsem schopný odříkat konkrétní scény. Je to tím, že mám na Quentina jako na scenáristu přehnané nároky, nebo mu to psaní už opravdu tolik nejde? Nesmysl, vždyť tři roky staří Pancharti ho zastihli ve skvělé formě. Tarantino je užvaněný a takové jsou i jeho filmy. Proto je máme rádi, ale tentokrát už je to často jen o slovíčkaření, překombinovanosti a umělém natahování. Každopádně Zlatý glóbus za nejlepší scénář a nominace na Oscara v téže kategorii je fakt dobrý vtip.

V čem Tarantino neselhává ani tentokrát, jsou jeho trademarkové scény pečlivě budovaného napětí a oddalování nevyhnutelného (emocionálního a následně krvavého) výbuchu. Ať už jde o úvodní scénu osvobození černého otroka Djanga nebo dlouhou sekvenci večeře v sídle otrokáře Candieho (Leonardo DiCaprio s věčně dětskou tváří byl pro roli člověka libujícího si v krutosti skvělým castingovým tahem), končící neobvyklým podáním ruky – dost možná vrcholnou scénu filmu, protože po ní mizí z děje King Schultz, v podání Christopha Waltze mnohem zajímavější postava než titulní hrdina. Závěrečná „přilepená“ dvacetiminutovka je sice nutná pro dopovězení a uzavření Djangova příběhu (a taky kvůli jednomu režisérskému kameu – mimochodem, ten člověk teda slušně přibral!), ale emocionálně už v tu chvíli film strádá.

Nelze se vyhnout srovnání s Hanebnými pancharty, ve kterých Tarantino také nabídl alternativní obraz zásadního období světové historie. Jeho vize boje proti fašismu byla ve srovnání s aktuální vizí boje proti otroctví sevřenější a navzdory velkorysé stopáži téměř bez hluchých míst. Očekávání byla v případě Nespoutaného Djanga možná přehnaná, vždyť režisér servíruje přesně to, co jeho publikum žádá – krve jak u řezníka, soundtrack, co brzo zkultovní, důstojné oživování hereckých mrtvol (tentokrát Don Johnson) i pomrkávání na filmové znalce a vědce. Na Djanga jsem se těšil fakt hodně, na příští Quentinův film už se budu jen těšit.

Info

Nespoutaný Django / Django Unchained
Režie: Quentin Tarantino (2012)
www.unchainedmovie.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Beznaděj svobodných otroků (Zeal & Ardor)

Daniel Šimáček 22.09.2022

Nová deska dává volnější průchod agresivitě, je vokálně expresivnější, jako by nezbývalo nic jiného, než se z krvavé historie i současnosti vyřvat.

Tak trochu jiné rádio (Gleb)

Veronika Viková 08.09.2022

Big Boy FM je v pořadí už třetím albem bratislavského rapera Gleba. Od jeho posledního alba Gauč Storytelling uplynuly tři roky.

Najít si svý místo (Anki)

Helena Domanská 06.09.2022

O čem Anki sní? Už nechce pracovat za kasou. V tracku Asian Dream líčí ponuré prostředí, nekonečné směny a dramatická setkání.

Kultura vydupaná ze země (Kartografie (Eko)systémů)

Jiří Přivřel 04.09.2022

Dobré zprávy z regionů. Víc než jen průvodce.

Otcovský vzor (Criminal II & III)

3DDI3 03.09.2022

Criminal II & III jsou o racionalizaci všeho, co většina lidí považuje za nenormální, až psychopatické.

... nikdy nevyjde z módy (Metronomy)

Jonáš Sudakov 01.09.2022

Hodinová štopáž, odkaz vecnosti kapely a farebnosť produkcie. Na novom albume to všetko škrtli výmenou za jednoduchosť a pomalosť.

S Viah tančíme

Emma Barickmanová 30.08.2022

Tam, kde bylo předtím extatické volání do noci, je nyní něco melancholičtějšího, ale zároveň hlubšího, vážnějšího a uvědomělejšího.

Nejlepší zbraň je ta, ze které musíte vystřelit jen jednou (Castaka/Metabaronovy zbraně)

3DDI3 28.08.2022

Dvojpříběh Alejandra Jodorovského Castaka & Metabaronovy zbraně je návratem do známých vod oblíbeného vesmíru série Mistrovských děl evropského komiksu.

Zasnění Britové si otevřeli colu a rozjímají nad kryptoměnami (alt-J)

Dominika Fuchsová 19.08.2022

Album „kde se příběhy z Hollywoodu, inspirované skutečnými zločiny, prolínají s některými z osobnějších momentů členů kapely“.

Americká gotika podle Wovenhand

Adam Tomáš 17.08.2022

Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand, a aktuální LP to dokládá v tom nejlepším slova smyslu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace