Články / Recenze

Soundtrack ke vzpomínkám na dětství (David Boulter)

Soundtrack ke vzpomínkám na dětství (David Boulter)

Jiří Přivřel | Články / Recenze | 20.01.2021

Sedněte si. Make yourself at home, čaj bude brzy… Přijměte pozvání Davida Boultera. A zatímco se vaří voda, prohlédněte si zarámované vzpomínky, které visí na stěnách pokoje. Usmívající se chlapec ve školní uniformě. Rozhněvaný mladý muž v hospodě „vstup na vlastní nebezpečí“ někde v Nottinghamu. Tindersticks v pražské Lucerně a raná devadesátá. Gentleman s krásnou dívkou, v pozadí panorama Hradčan. The heart rules the head. Za vším hledej ženu nebo Nicka Cavea. Ale to už hostitel přináší čaj, máslové sušenky a na talíř gramofonu pokládá své nedávno vydané sólové album Yarmouth.

Jeho leitmotivem jsou vzpomínky na přímořské letovisko Great Yarmouth ve východoanglickém Norfolku, kde Boulter do svých patnácti pravidelně trávil část letních prázdnin. Nedávno Yarmouth opět navštívil a vzpomínky se vynořily jako z dávného snu. Celá deska působí příjemně nostalgickým dojmem, jako by vás Boulter pozval k sobě domů na čaj o páté a dal vám k nahlédnutí fotografie z dětství i nedávné jednodenní zastávky. Na krabici od dětských kolečkových bruslí, která chrání před prachem několik momentek, se skví nápis YARMOUTH. Fotografie jsou ze zadní strany opatřeny jednoduchými popisky. The Flower Clock, Sandcastles, Roller Skates, The Milk Bar, Rusty Old Pedal Car nebo Rollercoaster Ride. Na smysly doléhá křik všudypřítomných racků, šumění moře a jeho slaná vůně ve vzduchu. Jedinou konkrétní osobou na fotografiích je Trudy, majitelka někdejšího penzionu, kde se Boulterovi rok co rok ubytovávali. Ten dům David při své poslední návštěvě našel, Trudy už nikoliv. Yarmouth na aktuálních snímcích působí poklidně, liduprázdně, ospale. Jako město duchů. Ale neproměnil se tak v roce 2020 celý svět?

Nejrychlejší hudební motiv tak na nahrávce nese píseň Flower Clock. Jako by konstantní čas, který ukazují hodiny, neustále odbíhal subjektivně vnímanému času. Ručičky na hodinách se točily nazdařbůh, stránky v kalendáři zely prázdnotou. Uvíznuti v podivném bezčasí. Celá nahrávka je zalitá oparem probouzejícího se ranního slunce. Snímky tak mohly být vyfoceny na dlouhý čas, přesto při absenci pohybu zůstávají dostatečně ostré. Právě brzké ráno, ona mezi fotografy oblíbená modrá a zlatá hodinka, může být nejlepší denní dobou, kdy desku Yarmouth poslouchat. Využít té magické chvíle, kdy ještě všichni spí. Prodloužit si snění. Takové to napůl bdělé. Nechat se unášet línými mořskými vlnkami jako dětmi na pláži zapomenutá lodička, kterou si vzalo moře. Ztrácet se pod hladinou bdělého stavu a zase se nacházet.

Deska Yarmouth vyšla u londýnského labelu Clay Pipe Music, jehož dramaturgie se zaměřuje na náladotvornou instrumentální hudbu se silným tématem nebo vztahem k místu. To nahrávka Yarmouth, kterou je možné vnímat jako soundtrack k návratu do místa hudebníkova dětství, splňuje každým tónem. Nakonec s komponováním filmové hudby má David Boulter bohaté zkušenosti. Na desku si nahrával většinu nástrojů sám. Lowreyho varhany ze sedmdesátých let, které na desce hrají hlavní roli, doplnil hrou na harmonium, vibrafon, elektrické piano, kytaru, basu a syntezátor. Nástroje, které Boulter ve svém studiu neměl po ruce (nebo hru na ně v ruce), obstarali v některých ze čtrnácti písních hostující hudebníci, včetně Boulterových parťáků z Tindersticks. Label vede výtvarnice Frances Castle, která s hudebníky diskutuje průběh nahrávání a ve výsledku každé album, které vyjde v limitovaném počtu na vinylu, zabalí do vlastní ilustrace. Krásná práce.

„Great Yarmouth se změnil. Já taky. Ale teplo těch slunečných dětských let tam bylo pořád,“ říká David Boulter, když fotografie schovává zpět do krabice. Vše, co se kdysi jevilo jako obrovské, najednou získalo menší podobu. Hledání dětských stop v písku je marnivou snahou. Za horizontem moře už není nekonečno, dětskou fascinaci nahradil střízlivý pohled dospělého muže. Vzpomínky naštěstí zůstaly.

Info

David Boulter - Yarmouth (Clay Pipe Music, 2020)
album na Spotify

foto © David Boulter

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace