Články / Recenze

Srdečné pozdravy z Ruska

Srdečné pozdravy z Ruska

Shaqualyck | Články / Recenze | 13.01.2013

Pýcha a předsudek, Pokání, Sólista, Hanna a teď i Tolstoj. Vizitka jak víno. A v pouhých čtyřiceti úctyhodná bilance. Kdyby mi někdo tvrdil, že u Wrightů doma mají na dveřích ceduli s nápisem „Vyberte si téma, natočím vám skvělý film“, věřil bych mu.

Adaptace literární klasiky s železnou pravidelností svádějí tvůrce ke stále stejným (čti: osvědčeným) postupům, a byť výsledek nemusí být z nejhorších, filmy jsou si často podobné jako vejce vejci. Je tedy nabíledni, že tahle disciplína začíná s každým dalším exemplářem zavánět nudou. Z posledních žánrových přírůstků uveďme za všechny Miláčka a Vévodkyni. Dobré filmy. Jen trochu bez života, bez jiskry. Honosné kostýmy, tklivé smyčce, draze zaplacené hvězdy, lokace. Plus dramaticky zvrásněné tváře všech zúčastněných. Vzhledem k okolnostem nic šokantního. Naposled za své nekonvenční pojetí Marie Antoinetty zaplatila velkou daň v podobě diváckého nezájmu samotná Sofia Coppola. Lidé z továrny na sny pak ztratili odvahu experimentovat. Ne tak Joe Wright.

Opulentní, takřka videoklipové intro klidně natáhne na bezmála třetinu stopáže. Hodí vás na divadelní prkna a kulisy roztočí se stejnou kadencí, s jakou do sebe carští důstojníci kopou panáky vodky. Scéna se mění před očima a všechny ty zdánlivě odnikud se vynořivší postavy, jejichž jména a vzájemné vztahy stíháte pobrat jen tak tak, vás bez ptaní vtáhnou rovnou na jeviště. Působivé, jen co je pravda. Tohle není povinná četba překreslená na další těžkopádné leporelo. Herci tu nehrají jen věšáky na přepychové kostýmy, od prvního tónu hudebního podkresu až po poslední špendlík na carské uniformě je vše součástí organického celku, který svým cizelovaným provedením připomene obrazy starých mistrů. Z těch filmových třeba Ridleyho Scotta a jedno z jeho starších „pláten“ – snímek Soupeři.

Ve druhé části už tempo polevuje a my dychtivě koukáme pod sukně urozené ruské smetánce. Otevírá se nám záměrně teatrálně (pře)strojený svět plný prázdných vět a rádoby heroických póz. Hodně se pije, hodně se tančí, i na nemanželský sex dojde. Děti sem, společenská prestiž tam. Nešťastnice Anna by mohla vyprávět. Pro někoho ku*va, co z nešťastné lásky zatoužila po skoku do kolejiště, pro jiného smutná oběť citového poblouznění. Ano, láska z nás dokáže udělat tragédy bez ohledu na aktuální století či třídní původ. Věčný příběh i banální životní pravda. V jednu chvíli čarokrásná choť zámožného úředníka, pak zmatená troska ztracená ve své morální nedokonalosti. A Keira Knightley ji hraje skvěle, taky má na čem stavět (viz Doktor Živago nebo zmíněná Vévodkyně). Kde je oscarová nominace?

Zbytek slušně postaveného ansámblu drží krok. Šarmantní floutek Aaron Taylor-Johnson nadělil Vronskému tolik sexappealu a neodolatelnosti, že nejeden „heterák“ dost možná zapochybuje. Gesta, pohledy, figura, stačí dva, tři nájezdy kamery a trápení hlavní hrdinky se rázem zdá uvěřitelné a legitimní. Malé scénáristické faux pas představuje mladičká Kitty, Annin polepšený ženský protipól z paralelního příběhu. Je to hrané „na sílu“, a i když se protagonisté snaží, až z nich cáká pot, nepůsobí to věrohodně. Alicia Vikander i mladý pokračovatel Gleesonova rusovlasého rodu Domhnall jsou ale nadějnými hereckými přísliby. Velkým překvapením je úsporný Jude Law v dost možná životní roli. Hloupou a bohužel nijak ojedinělou kaňkou jsou jakoby mimochodem nastražené střípky ruštiny v jinak zcela anglofonní zvukové stopě. Bonusem pro fajnšmekry pak děsuplné zjevení černého topiče, osudově odkazujícího k Lynchovu strašidlu z Mullholland Drive. Závěr by zasloužil prostříhat, protože jen protahuje čekání na nevyhnutelnou tragédii, ale vem to čert.

Jestli sám Cimrman sázel na divadle na mocný vichr z hor, pak tenhle filmový „tyjátr“ je nefalšovaným závanem svěžího větru. A není vyloučeno, že zájem o ruskou, potažmo světovou klasiku nyní získá na intenzitě. Pakliže bude každou příští adaptaci zdobit podobně kreativní přístup a dynamická vizuální virtuozita, máme se na co těšit. A jestli takové filmy dokážou alespoň částečně odvrátit vzdělanostní katastrofu a nahnat školáky zpátky do knihoven, pak říkám: jen houšť!

Info

Anna Karenina
Režie: Joe Wright (2012)
www.annakareninamovie.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

The Smile zas pláčou nad lidským egem

Žofie Křížková 02.06.2024

The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Martin Zoul 20.05.2024

Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.

Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Klára Šajtarová 14.05.2024

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.

Prosba o záchranu s příchutí nostalgie (Green Day)

Fí Poláchová 05.05.2024

Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.

Spolupráce, o tom to je (Lyrical Lemonade)

Tereza Bartusková 30.04.2024

Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.

Superhrdinský noir (Inkognito)

3DDI3 27.04.2024

Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace