Ichor | Články / Recenze | 25.12.2015
Jedna z možností, proč by mohla být kompilace Memento dobrá: má obrovský potenciál přimět i toho nejnejzúčastněnějšího změnit pohled na hardcore coby rachot splývající s manifesty bezúčelného násilí. Rozptyl témat - tu politických, tam introspektivních - je totiž velmi široký, zrovna tak jako ten žánrový.
The Citadel zpočátku nastřihlé lano někde v polovině songu přeříznou úplně, se Stolen Lives je už mysl situována v pekle, kam výtah dopadl. Hlinomaz a Repelent SS do hry přihazují nadsázku a nešetří sarkasmem - v prvním případě odpískání konformity (že by dokonání „životního zářezu“, o kterém zpívali Esgmeq?), v druhém hlas za daňový únik střídá hlas za falafel a hummus a téma je i přes obvyklý nános metafor jasné. O poznání vážněji namíří This Ruin prst na šerednou část nás všech a nejen teď, s následujícími Kung-fu Girlz (100% nekorektní a zábavný kousek) se vkrádá pocit, že už teď se deska bude dokonale vyvážená. Nullus Sum? Útok na psyché zrovna tak, jak stojí v textu. Drsný způsob, jak ukončit první stranu.
Tales of Error na té druhé rozdmýchají mraky elánu, byť ne příliš veselým textem. Krátký a lidstvo nešetřící vál Roxor vystřídá o něco delší od █████: pravděpodobně náznak příběhu o ženě v útrobách totalitní mašinérie a mimo jiné snad nejtemnější místo desky by šlo doplnit hrou: ulámej si při poslechu nehty o zeď dřív, než slezou samy. Katarze Hanbou je posledním závanem optimismu, kdy přes Got a Wolf (citová vyprahlost, odcizení v anonymním světě) a Palahniuk (práva zvířat) deska dospěje k monumentálnímu a značně misantropickému závěru, který mají na svědomí Rats Get Fat. Pomyslný vrchol může být dán nastavením zrcadla bezmála psychopatickým pohnutkám člověka: štěstí jednoho končí tam, kde začíná štěstí druhého?
Nemyslím si, že vinylová deska ztrácí svou hodnotu už po vybalení a navzdory přiznanému sběratelství-hromadění, o jejím pořízení rozhoduje kapela, nikoliv vidina nabytého milimetru v polici. Nicméně obal Mementa voní jako žádný jiný, identifikace poslepu je samozřejmostí, obsah jde ruku v ruce se zážitky a pocity. Ve chvíli, kdy už tři kapely neexistují, to platí dvojnásob.
V/A - Memento (Damage Done Records, 2015)
www.damagedonerecords.com
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.