Články / Recenze

Štěstí jednoho končí tam - V/A - Memento

Štěstí jednoho končí tam - V/A - Memento

Ichor | Články / Recenze | 25.12.2015

Jedna z možností, proč by mohla být kompilace Memento dobrá: má obrovský potenciál přimět i toho nejnejzúčastněnějšího změnit pohled na hardcore coby rachot splývající s manifesty bezúčelného násilí. Rozptyl témat - tu politických, tam introspektivních - je totiž velmi široký, zrovna tak jako ten žánrový.

The Citadel zpočátku nastřihlé lano někde v polovině songu přeříznou úplně, se Stolen Lives je už mysl situována v pekle, kam výtah dopadl. Hlinomaz a Repelent SS do hry přihazují nadsázku a nešetří sarkasmem - v prvním případě odpískání konformity (že by dokonání „životního zářezu“, o kterém zpívali Esgmeq?), v druhém hlas za daňový únik střídá hlas za falafel a hummus a téma je i přes obvyklý nános metafor jasné. O poznání vážněji namíří This Ruin prst na šerednou část nás všech a nejen teď, s následujícími Kung-fu Girlz (100% nekorektní a zábavný kousek) se vkrádá pocit, že už teď se deska bude dokonale vyvážená. Nullus Sum? Útok na psyché zrovna tak, jak stojí v textu. Drsný způsob, jak ukončit první stranu.

Tales of Error na té druhé rozdmýchají mraky elánu, byť ne příliš veselým textem. Krátký a lidstvo nešetřící vál Roxor vystřídá o něco delší od █████: pravděpodobně náznak příběhu o ženě v útrobách totalitní mašinérie a mimo jiné snad nejtemnější místo desky by šlo doplnit hrou: ulámej si při poslechu nehty o zeď dřív, než slezou samy. Katarze Hanbou je posledním závanem optimismu, kdy přes Got a Wolf (citová vyprahlost, odcizení v anonymním světě) a Palahniuk (práva zvířat) deska dospěje k monumentálnímu a značně misantropickému závěru, který mají na svědomí Rats Get Fat. Pomyslný vrchol může být dán nastavením zrcadla bezmála psychopatickým pohnutkám člověka: štěstí jednoho končí tam, kde začíná štěstí druhého?


Nemyslím si, že vinylová deska ztrácí svou hodnotu už po vybalení a navzdory přiznanému sběratelství-hromadění, o jejím pořízení rozhoduje kapela, nikoliv vidina nabytého milimetru v polici. Nicméně obal Mementa voní jako žádný jiný, identifikace poslepu je samozřejmostí, obsah jde ruku v ruce se zážitky a pocity. Ve chvíli, kdy už tři kapely neexistují, to platí dvojnásob.

Info

V/A - Memento (Damage Done Records, 2015)
www.damagedonerecords.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?