Anna Mašátová | Články / Reporty | 04.07.2013
Závěrečného koncertu letošního Respect festivalu se zhostila Jagwa Music, parta, která se dala dohromady na ulicích Dar es Salamu. Pravidelní návštěvníci Respectu si její show jistě pamatovali z minulého festivalového ročníku, ostatní se možná divili, že jsou na pódiu připraveny židle. Vždyť slova, jež jsou s Jagwa Music vždy spojována, se snaží o jediné – popsat strhující smršť energie, kterou dokáží rozpoutat.
Tanzanská kapela patří k nejznámějším zástupcům mchiriku, stylu zrozeného v předměstských čtvrtích před dvaceti lety, kdy se do země dostaly levné Casio klávesy. Ty si oblíbili fanoušci a muzikanti tanečního stylu chakacha, ze kterých vzešli i členové Jagwy. Díky svým textům o nesnadném přežívání v městské džungli, nevěře, drogách, voodoo i hrozbě nákazy AIDS, někdy s trochu kolovrátkovitým lo-fi zvukem, který baví, mají v Dar es Salamu mnoho příznivců. Ostatně členové kapely dobře ví, o čem hrají, čerpají totiž z vlastního života. Povětšinou se živí jako řidiči bezlicenčních taxíků či příležitostní nádeníci, vydělávající si na živobytí drobnými službičkami. Žijí ze dne na den, hudbě se věnují po práci a kromě oficiálních koncertů vystupují na bezpočtu rodinných oslav. Mchiriku ale nadále zůstává mimo zájem médií, je totiž příliš spojován s chudinou, násilím a ne zrovna příkladným životním stylem. Jenže v syrovosti je právě kouzlo Jagwa Music.
Když v Akropoli konečně zasedli k nástrojům, sál zaburácel potleskem. Čtyři perkusáci, klávesák, zpěvák pobíhající ze strany na stranu, „do it yourself“ afro punk mohl začít. Hrálo se na ledasco, jádro tvoří podomácku vyrobené instrumenty. Stojany svařené z kovových prutů, perkuse vyřezané ze stromů nebo jen prostá stolička, do které se mlátí dřívky. Proti tomu působilo prastaré otlučené pianko a plastová tamburína jako výkřik nejmodernější techniky.
Své pověsti dostáli Jagwa Music hned prvními takty. Spustili více než svižně a vypadalo to, že ani pod pódiem žádná statičnost nehrozí. Publikum si zachovalo festivalový elán a těla se rozhýbala vzápětí. K vidění byly neuvěřitelné taneční kreace, nepochybně pocházející z intenzivních kurzů afrického tance. Mnozí očekávali na scéně i tanečnice, které bohužel nedorazily, a pozornost tak na sebe strhával zpěvák a MC Jackie. Oproti rychlému tempu působily zpočátku zachmuřené obličeje hráčů prazvláštně. Možná se jen potřebovali náležitě rozehřát. Po půlhodině už od židlí odbíhali, spontánně se zapojovali do tance, na Casio se preludovalo i bradou a výrazněji komunikovali s už tak nadšeným publikem.
Když to chtěli v půl desáté zabalit, aplaus jim to nedovolil. Na první přídavek se nečekalo dlouho, ale druhý byl vynucený a trvalo notnou dobu, než se dala šestice přemluvit k návratu. Škoda, že pódium v Akropoli není nižší, Jagwa Music si totiž přímo říkají o promísení diváků s muzikanty. Zpocená čela, pozitivní nálada, zkrátka první koncert letních prázdnin, jak má být.
Zazvonil zvonec a Respect festivalu byl konec. Naštěstí jen na rok.
Jagwa Music (tan)
1. 7. 2013, Palác Akropolis, Praha
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.