Články / Reporty

V ulicích Dar es Salaamu s Jagwa Music

V ulicích Dar es Salaamu s Jagwa Music

Anna Mašátová | Články / Reporty | 04.07.2013

Závěrečného koncertu letošního Respect festivalu se zhostila Jagwa Music, parta, která se dala dohromady na ulicích Dar es Salamu. Pravidelní návštěvníci Respectu si její show jistě pamatovali z minulého festivalového ročníku, ostatní se možná divili, že jsou na pódiu připraveny židle. Vždyť slova, jež jsou s Jagwa Music vždy spojována, se snaží o jediné – popsat strhující smršť energie, kterou dokáží rozpoutat.

Tanzanská kapela patří k nejznámějším zástupcům mchiriku, stylu zrozeného v předměstských čtvrtích před dvaceti lety, kdy se do země dostaly levné Casio klávesy. Ty si oblíbili fanoušci a muzikanti tanečního stylu chakacha, ze kterých vzešli i členové Jagwy. Díky svým textům o nesnadném přežívání v městské džungli, nevěře, drogách, voodoo i hrozbě nákazy AIDS, někdy s trochu kolovrátkovitým lo-fi zvukem, který baví, mají v Dar es Salamu mnoho příznivců. Ostatně členové kapely dobře ví, o čem hrají, čerpají totiž z vlastního života. Povětšinou se živí jako řidiči bezlicenčních taxíků či příležitostní nádeníci, vydělávající si na živobytí drobnými službičkami. Žijí ze dne na den, hudbě se věnují po práci a kromě oficiálních koncertů vystupují na bezpočtu rodinných oslav. Mchiriku ale nadále zůstává mimo zájem médií, je totiž příliš spojován s chudinou, násilím a ne zrovna příkladným životním stylem. Jenže v syrovosti je právě kouzlo Jagwa Music.

Když v Akropoli konečně zasedli k nástrojům, sál zaburácel potleskem. Čtyři perkusáci, klávesák, zpěvák pobíhající ze strany na stranu, „do it yourself“ afro punk mohl začít. Hrálo se na ledasco, jádro tvoří podomácku vyrobené instrumenty. Stojany svařené z kovových prutů, perkuse vyřezané ze stromů nebo jen prostá stolička, do které se mlátí dřívky. Proti tomu působilo prastaré otlučené pianko a plastová tamburína jako výkřik nejmodernější techniky.

Své pověsti dostáli Jagwa Music hned prvními takty. Spustili více než svižně a vypadalo to, že ani pod pódiem žádná statičnost nehrozí. Publikum si zachovalo festivalový elán a těla se rozhýbala vzápětí. K vidění byly neuvěřitelné taneční kreace, nepochybně pocházející z intenzivních kurzů afrického tance. Mnozí očekávali na scéně i tanečnice, které bohužel nedorazily, a pozornost tak na sebe strhával zpěvák a MC Jackie. Oproti rychlému tempu působily zpočátku zachmuřené obličeje hráčů prazvláštně. Možná se jen potřebovali náležitě rozehřát. Po půlhodině už od židlí odbíhali, spontánně se zapojovali do tance, na Casio se preludovalo i bradou a výrazněji komunikovali s už tak nadšeným publikem.

Když to chtěli v půl desáté zabalit, aplaus jim to nedovolil. Na první přídavek se nečekalo dlouho, ale druhý byl vynucený a trvalo notnou dobu, než se dala šestice přemluvit k návratu. Škoda, že pódium v Akropoli není nižší, Jagwa Music si totiž přímo říkají o promísení diváků s muzikanty. Zpocená čela, pozitivní nálada, zkrátka první koncert letních prázdnin, jak má být.

Zazvonil zvonec a Respect festivalu byl konec. Naštěstí jen na rok.

Info

Jagwa Music (tan)
1. 7. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.