David Stoklas | Články / Reporty | 15.09.2022
Poslední deska Portrait of a Lady brooklynské hudebnice Shilpy Ray je neobvyklou směsí žánrů a energií s jedním společným jmenovatelem. Nasranost. V jejím případě nejde o prvoplánovou agresi, ale o reakci na všechny nemilosrdné rány života, nad nimiž je zbytečné brečet, lepší je na ně plivnout s ironickým úšklebkem.
Večer zahájili brněnští Science Killer. Místo pozdravu poslal Martin Beláň ven úpěnlivý, skřípavý zvuk své kytary. Kdo je znal, věděl, že to bude hodně nahlas. Čtveřice představila skladby z poslední nahrávky Blackbirds, z pódia se valila kytarová mlha a zádumčivá melancholie. Beláňův vokál měl co dělat, aby se prodral ven, ale mantru „I’d rather die, for you” ve skladbě Sorry slyšeli všichni. Zatímco on byl ponořen hlavně do sebe, na druhé straně podia předváděli Šimon Podrazil s Ivem Lorencem zběsilé kytarové námluvy. Došlo i na křest, naprosto minimalistický.
fotogalerii z brněnského koncertu najdete zde
Netrvalo to ani vteřinu, hned jí byl plný sál. A nemohl za to jen mocný vokál Shilpy Ray, od prvních úderů do klaviatury až po poslední ránu do činelu kolem sebe měla sebevědomou auru. Ze začátku slovy šetřila, i poté byla komunikace mezi ní a publikem úsporná. Někdo mohl čekat angažované proslovy, asi se to i nabízelo vzhledem k tématům, jimiž jsou její skladby protknuté. Mezi hlavní inspirace velice osobně laděné poslední desky patří výstava The Ballad of Sexual Dependency, kde jsou představeny desítky fotografií Nan Goldin, tematizující drogy a vztahy jimi zasažené. Vážná témata jako sexuální násilí, rasismus a bolest, kterou způsobují, podávala skrze písně, s jemným nádechem humoru, ale taky až na kostní dřeň, ze které se dá leccos seškrábnout.
Ray střídala chraplák s jemnými polohami, v těch melancholičtějších vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí museli bát. Chvíli šel z podia neotesaný punk ve stylu The Stooges, pak intimní dream pop nebo až osmdesátkový rádiový pop. Shilpa Ray před posledními písněmi prohlásila, že jí institut přídavku přijde zvláštní. Takže prostě zahraje, co má, a pak se rozloučíme. Konečně to zase někdo řekl a udělal.
Shilpa Ray(us) + Science Killer
13. 9. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Vrbaak
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.
Jiří V. Matýsek 06.05.2023
Svého času zázračné dítě s kytarou Joe Bonamassa se po dekádě vrátil do Prahy. Vyprodané Forum Karlín oslnil skvělou technikou i virtuozitou. Stačí to ale na skvělý koncert?
Karolina Veselá 04.05.2023
Těžko říct, jestli se Brno snaží vyhecovat Prahu, nebo jednoduše dokázat, že všechny odvěké vtipy a narážky nejsou opodstatněné... JazzFestBrno táhne.
Mariia Smirnova, Anna Mašátová, Dušan Šuster, Františka Tranová, Andrea Blahová 03.05.2023
Vydobyť si pozornosť širšej verejnosti v malých mestách, akým je Bratislava, môže byť pomerne jednoduché. Dlhodobo si ju udržať, je však rovnako komplikované ako všade inde.
Maxim Mičúch 26.04.2023
V tichšej pasáži zrazu vreskot, z ktorého stuhla krv. „Stand up! Stand the fuck up!“ kričala žena so šialeným pohľadom a tečúcim make-upom...
Lukáš Grygar 25.04.2023
Často nebylo zřejmé, na které straně pódia jaký hudební prvek vzniká, občas jsme taky netušili, jestli už tleskat. Rozhodně jsme ale tleskat chtěli a potřebovali.