Články / Reporty

Colours of Ostrava: Barevná souhvězdí

Colours of Ostrava: Barevná souhvězdí

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 21.07.2018

Kdybyste věděli, jak přesně který koncert dopadne, šli byste na něj znovu? Nebo vás na něj dovedli jen přátele, náhodný výběr či zvědavost? Třeba na Joss Stone nebo Cigarette After Sex do konce týdne spolehlivě zapomenu. U překrásné blondýny mě takový verdikt mrzí, ale přepálila start a byla příliš teatrální. Všechno jí připadalo “so lovely, oh my God” a snažila se komunikovat. Hlasový rejstřík a barvitý repertoár předvedla pochopitelně bezchybně. Až sem nemám výhrad. Jen jsem u ženy, jež intenzivně cestuje po světě, aby objevovala univerzální jazyk hudby a podpořila lokální muzikanty i v zapadlých koutech světa, čekala hmatatelnější charizma. Třeba takové, kterým vládne John Parish. Někomu by asi připadl “spací”, jako mě připadaly “cigarety”. Celý koncert držel ve velmi umírněném tempu a jeho zpěv by narozdíl od Stonové ze židle nikoho nezvedl. Instrumentálně byla kapela výborná, možná s sebou jen mohl přivézt nějakou zajímavou frontmanku... Ovšem čím pomaleji skladby s pozvolnými repetitivními kytarovými gradacemi sám za sebe rozvíjel, o to uvěřitelněji působily. O to blíž nám byl a o to větší panovalo na Full Moon Stagim vzájemné porozumění. Tak zní zkušenost.

Časová dilemata typu Algiers vs. Jon Hopkins mají jedinou výhodu - nelze volit špatně. A Hopkinsův set se nakonec zařadí vedle těch památných Dangera nebo Clarka. Je překvapivé, jak může být natolik ohlušující hudba krásná. Tím spíš, když se doplní o projekci (nejen) pohoří, pouští, nebes a souhvězdí. Ještě teď dorovnávám tlak v uších a před očima dále hrají fantaskní obrazy. Své sehrál i minimalistický úvod - nic neuspěchal, do děje nás vpravil citlivě a celou dobu publikum pozorně vnímal. Viděli jste film Vanilkové nebe? Hopkins je “pleasure delayer”. Když se vám pak nakonec dostane na tělo, euforie nezná mezí. To Paul Kalkbrenner k tomu přistupoval přesně opačně. Vůbec nechci diskutovat jeho výsostnou pozici na scéně, ale to málo, co jsem slyšela, bylo neurvalé. Jako by potřeboval set co nejrychleji dotlačit výš a dál, neznámo kam. Takový kontrast!

Nejjasněji pro mne v páteční noc svítilo souhvězdí Barová, Dusilová, Hlavenková. Je to ten případ spolupráce, kdy se talenty, radost a um nesčítají, ale násobí. Jímala mě zbožná úcta - vždyť každá oceňovaná si vystačí samostatně, v tomto křehkém a přitom tak mocném seskupení dokázaly vkusně podtrhnout kouzlo jedna druhé. Zároveň prostřídaly písně všech projektů - slovenské Hlavenkové, Lenčiny, baromantické i polské od Barové. Ta ozvláštnila známější věci violoncellem i loopy (Pro Lenku, Komíhání) a vnesla do výjimečného večera také element lidovosti (například písní Dwa serduszka, cztery oczy). U závěrečné, málo známé písně Buňky, byly skutečně “samy sobě úlem s miliony křídel”. Představte si to.

Info

Colours od Ostrava 2018, 18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto: Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace