Come On! (The Hives)

Lucerna Music Bar zalil v pondělí takový příval energie, až se zdi rosily. Pět Švédů probudilo během hodinového koncertu v návštěvnících pudy, které už možná zastrčili někam hluboko do šuplíku. The Hives, garagepunková kapela z Fagersty, která vznikla v 90. letech a největší slávy se dočkala kolem roku 2000, v Praze představila hlavně nové album The Death of Randy Fitzsimmons. Do setu přimíchali i starší hity a svou fantastickou, přitom ne nabubřelou show potvrdili, že patří mezi nejlepší živé kapely současnosti.

Fanoušci všech generací skákali, tleskali, řvali z plných plic. Pivo stříkalo, voda prskala z úst zpěváka Howlin' Pelleho Almqvista, který ke všemu tomu nadšení opakovaně provokoval. Koncert odpálili otvírákem z aktuální desky Bogus Operandi a ten rozpumpoval sál na plné obrátky. Almqvist svým chraplákem téměř boural orosené zdi, bubeník Chris Dangerous mu byl intenzitou v patách.

Následoval rovnou hit ze slavné nahrávky Veni Vidi Vicious z přelomu tisíciletí s názvem Main Offender. Jak řekl Pelle Almquist, aby lidi zmátli a vzrušili. Ti si užívali perfektní hudební večírek, skákali na podium, a než je stihla ochranka vyhnat, vezli se na rukou rozdováděného publika. Almquist dál cvičil svou hezky natrénovanou disciplínu točení mikrofonem za kabel, sólový kytarista Nicholaus Arson nešetřil laškovnými pohledy, oba plácali do napřažených paží. Mezi písničkami bavili, vybízeli k prožitku, kontaktu, ptali se na jména, původ, zážitky. The Hives jako by zvládli komunikovat s každým.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Největší vlnu nadšení vyvolala pochopitelně Hate to Say I Told You So, kterou taky zpěvák neskromně představil jako klasiku rock’n’rollové historie. Skladby z čerstvého alba mezi ty starší zapadly zcela přirozeně. Možná proto, že podobně jako jiné výrazné kapely se i The Hives drží svého stylu, takže se písně v lecčem podobají. Almquist coby showman na plný úvazek úpěl do mikrofonu, kytaristé křičeli odpovídačky, basák s tváří kavalíra The Johan and Only držel pevně basu i rytmus.

Na dobré filmy je dobré chodit do kina, na dobrou hudbu na koncerty – to The Hives potvrzují mnohonásobně. Je nesrovnatelně lepší jít na vystoupení těchto čtyřicátníků s tu gentlemantským, tu drsnějším vystupováním a trochou ega navíc, než si je pustit z nahrávky. Ta energie a show se zkrátka nedají reprodukovat. Díky bohu, že po našlapané Countdown to Shutdown přidali ještě Come On! a Tick Tick Boom, i když prý příliš excentrického rock’n’rollu může být zdraví nebezpečné.