Držet svět pohromadě (Godspeed You! Black Emperor + Kristof Hahn)

Na některé koncerty se chodí nadechnout. U Godspeed You! Black Emperor se vzduch spíš zahušťuje. Když přicházím do sálu Flédy, na židli u pedalboardu leží šroubovák. Nenápadný detail mezi kabely a efekty, připomínka, že tenhle večer vzniká z práce rukou, z aparátů a z času. U stolu nedaleko vstupu mezitím sedí Kristof Hahn a pomalu popíjí pivo, lidé kolem procházejí dovnitř, bundy mizí v šatně a v sále se usazuje ticho.

Hahn večer otevírá sám. Sedí s lap steel kytarou, jejíž táhlý kovový tón se rozlévá sálem a postupně ho zabydluje. Nejprve instrumentálně, později přidává zpěv. Angličtinu na chvíli vystřídá němčina a zazní skladba, kterou prý ještě nikdy nehrál živě. Působí nenápadně, téměř pokorně, krátké poznámky mezi písněmi, zdrženlivý humor, minimum gest. Publikum stojí blízko a poslouchá.

Godspeed You! Black Emperor přicházejí bez velkého nástupu. Hudba začne zabírat prostor, zatímco publikum se s ní postupně srovnává. Výrazná část setu vychází z poslední desky No Title as of 13 February 2024 28,340 Dead, jejíž název připomíná zápis v kronice. Datum, číslo, bod v nekonečné řadě. Každý den nový válečný zločin, každý den květ. Godspeed You! Black Emperor patří už od devadesátých let k projektům, které v instrumentální hudbě otevřeně pracují s politikou: kritika militarismu, odpor ke kapitalistickým strukturám, dlouhodobý zájem o anarchistické myšlení.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Instrumentální hudba bývá často popisována jako neutrální prostor, do kterého si posluchač může promítnout cokoliv. U Godspeed se děje něco jiného. Zvuk nese konkrétní zkušenost světa, infrastruktury, která se hroutí, krajiny poznamenané těžbou a válkou, měst, která dál svítí i ve chvíli, kdy se jejich politické základy drolí. Na pódiu stojí několik hudebníků v jedné linii, bez centra a bez frontmana, kolektivní model fungování kapely tak připomíná spíš malou komunitu. Smyčce jsou dlouhé, kytary kreslí horizont a bicí se přidávají až po čase. Za kapelou běží projekce. Hořící domy, tající led, prázdné krajiny. Filmový materiál se třese a světlo ho místy spaluje.

Gradace zaplavují sál. Po nějaké době si uvědomím, že už stojím dlouho a nohy začínají bolet a že na tom vlastně vůbec nezáleží. Nikdo se nehýbe a nikdo neodchází. Vibrace drží všechny na místě. Godspeed You! Black Emperor odjakživa pracují s představou hudby jako prostoru pro sdílenou zkušenost, témata, která se v každodenním provozu tříští do krátkých titulků, se tady skládají do jedné mozaiky. Večer uzavírá Gathering Storm. Projekce dál ukazují chátrající struktury a hudba drží dlouhý tah až do posledního dozvuku. Vzniká zvláštní forma disciplíny: několik stovek lidí stojí dvě hodiny v jednom prostoru a sdílí pomalý proud zvuku a obrazů. Únava se ozývá, ale nikdo si nestěžuje. V době, kdy se pozornost tříští do nekonečných fragmentů, působí taková koncentrace téměř politicky.