Folklór svobodné Ukrajiny (Dakhabrakha)

„Ty sis nevzala nic vzorovanýho!“ křičí na nově příchozí parta postávající už hodnou chvíli před Palácem Akropolis a demonstrativně ukazuje na svoje vyšívané košile a krojované sukně. Nepsaný dresscode je zřejmý. Barvy, vzory, výšivky, výbuch etna. Hlavní hvězdou večera jsou totiž Dakhabrakha, world music kvartet z Kyjeva.

Je vyprodáno. O půl deváté takřka neviditelně vklouzává na podium portugalské duo Lavoisier. Orientální kytara a dramatický ženský vokál v kombinaci s teatrálním projevem vnáší do vydýchané atmosféry závan letní flamenco noci. Diváci cení vesměs kabaretní podívanou dlouhým potleskem a hvízdáním.

Nikdo se ani nepohne z vybojovaného místa. Po pár minutách se objeví hlavní hvězdy v černo-červeno-bílých krojích s typickými vysokými klobouky z černé ovčí vlny. V první řadě se zvedá ukrajinská vlajka. Bez úvodního slova sedá kapela ke svým nástrojům, které zaplnily takřka celé jeviště. Ryze vokálně rytmický začátek přináší úplně jiný příval energie, z dramatických táhlých ploch orientální hudby do experimentálního folklórního reje. „We are Dakhabrakha from free Ukraine.“ Jeden mužský hlas a tři ženské zpěvy, jejichž síla je na živo neuvěřitelná. Začíná opravdová ukrajinská veselice.

Vzorovaný kontrabas, všemožné perkusní nástroje, akordeon, klavír, brumle a další netradiční instrumenty. World music v celé své kráse, vyrůstající z ukrajinské lidové písně, energie a čistá radost z hudebního prožitku. Když přichází notorický známý song Vesna oslavující jaro, probouzí se ze zimního spánku i zbytek diváků a ve vzájemné interakci s kapelou dotvoří atmosféru imitací ptačího zpěvu. Tahle hra na ozvěnu dá vzniknout unikátnímu ekosystému mezi diváky a kapelou. Nechybí ani píseň Karpatskyi rap o tom, jak nesnadné je najít si manžela, s komickou vložkou založenou na převaze ženského elementu v kapele, nebo vokální symfonie s anglickým názvem Baby. Na stupňující se davovou radost reaguje čtveřice hudebníkům krátkým zvednutím se od nástrojů. Drobné gesto dá pokyn k poslednímu tanečnímu tažení a záchvatu euforie, bez přídavku se dnes domů nejde.

Folklór v podání DakhaBrakha funguje jako oslava země, návrat ke kořenům, tradice pospolitosti, vyprávění si příběhů a nenásilná forma odboje proti politické moci. Zhruba devadesátiminutový set tak končí zběsilým kolotočem zaslouženého potlesku, máváním vlajkou a závěrečným vzkazem z podia: „Peace, love and no Putin.“