Veronika Tichá | Články / Recenze | 23.11.2021
Album Fist Me ‘till Your Hand Comes out My Mouth mělo být posledním britské dvojice Crywank, mělo být rozloučením nejen pro fanoušky, ale i pro muzikanty. Jay Clayton, zakladatel a zpěvák, začal pracovat na novém projektu Lovewank, v rámci kterého vydal pár demo nahrávek, ale v létě najednou vyšla deska Just Popping in to Say Hi. Složil ji Clayton a se svolením bývalého člena Crywank, bubeníka Dana Watsona, ji vydal pod původním jménem kapely.
V díle se odráží spousta emocí, jak jsme u Crywank zvyklí, především smutek, stesk a nostalgie, tentokrát okořeněné o vzpomínky na požár vlastního domu, na rozpad kapely, zánik přátelství, prostor dostává i vztah k sobě samému. Nejkontrastnější je po hudební stránce skladba Memories Elephant. Trvá sice jen něco málo přes minutu, přesto působí naléhavě a v jejím závěru Clayton surově křičí „I can get nostalgic for a time, where I hated being alive“ a nechává doznívat rozladěné kytarové vyhrávky. Skladba Chainmail přichází jako uklidnění po divoké bouři, ale textově navazuje na předchozí, Clayton zpívá o sebedestruktivních myšlenkách a jejich potlačování, přirovnává svůj psychický stav ke drátěné košili, kterou má stále na sobě – chrání ho, ale zároveň tíží.
Z celku se vymyká poslední píseň Commodified Dissent As an Act of Resistance (or The Many Disappointments of the Fictional Band of Hypocrites Known As Ultra Bono). Odkazuje na album Ultra Mono britských Idles, které Clayton imituje vokálně i textově. Ti ve své tvorbě často plivají po lakomé společnosti, politicích a toxické maskulinitě, přesně tyto věci přitom podle Claytona sami podporují.
Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili. Žánr anti-folk, kterým se zaštiťují, vznikl v 80. letech jako odpověď na klasický folk a snaží se předat nějakou důležitou zprávu nebo emoci, ať už vztek z politiky nebo smutek z nešťastné lásky. Anti-folk používá sarkasmus a ironii, texty jsou zesměšňující nebo parodující, jakkoliv hudba je vlastně folková. Album tak může na první poslech působit klidně a místy až pohodově, hlavně co se instrumentální části týče, v textech se ale skrývá spousta bolesti a nejistoty.
Crywank - Just Popping in to Say Hi (vlastní náklad, 2021)
Spotify
foto © se souhlasem Jaye Claytona
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.