Kovbojské večírky jindy

Nemusí být tma, aby bylo temno. A (hlavně) naopak. Dobeška a The Black Heart Procession jako evidentní kult, hojení ran plus další fráze. Bless their ever loving hearts! Devatenáct let, pěkná doba. Jejich debut je v pozici nepatrně staršího spolužáka, co do všeho kecá, ale nic vlastně nezažil. A další fráze.

Pojďme si ujasnit pojmy: na Dobešce to byla spíše tma než temno, i když vím, že je to jen otázka kontextu. Ani bych nedoufala, že mě ty ucourané pohřební písně zastihnou v lepší než špatné náladě, že mě usvědčí z rozšířených zornic, že mě nakonec nedonutí si ve vlaku zpívat In the valley where I come from / Everybody watches the blood run / No one will lend you a knife or a gun. Ráda bych psala o tom, jak to vypadalo na pódiu, jak to komu slušelo, ale neudělám to. Tentokrát se nemůžu vymlouvat na účes Pavla Turka, tentokrát je to spíše záležitost vlastní lhostejnosti a pasivity, ale stejně – vnímat Black Heart očima je strašlivě zbytečné. Kovbojské večírky jindy.

Obdiv všem těm malým a trpělivým, co zručně a přesně pracují do úpadu. Tentokrát kolem skutečně nebyli žádní hipsteři s andělskýma hlavama, moc dobrý postřeh. Jiná scéna. V hudbě i životě mě přitahuje divnost, prosímpěkně, stejně jako lehký kýč. The Black Heart Procession nepřekvapivě zapadají, sedí. Trýznivý vokál Pala Jenkinse se vždy trefuje do správných míst, unylost je životním stylem. Přesto nebyly slzy, přesto nebyly zimomriavky, spíše letmé úsměvy. Všechno bylo odehráno dokonale, což potěšilo, ale dojetí zůstalo někde u Pardubic.

Heart Without a Home? Tolik roztomilého patosu, tolik rozlitých panáků a přilepených podrážek. The Winter My Heart Froze měla teda sílu, to se musí nechat – allegro agitato! Se Stitched to My Heart jsme se blížili k vrcholu, deprese se ale z pódia nestihla přelít dál, dříve přišlo pomalé a intenzivní tonutí ve Square Heart. Dál? Po desce tři přídavky a tečka. Cry for Love je jednou z mála životních jistot. Ale nač se zdržovat; navzájem jsme si potřásli pravicemi, ocenili kapelní angažovanost a vykročili. Mění se jména, zůstává pocit. Jenže jaký?