Nothing Works (Declan McKenna)

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu. Setlist postavil na novém materiálu z alba What Happened to the Beach?, neopomněl ani pár starších kousků své prozatím sedmileté kariéry. Velký sál a velký zvuk McKennově osobité hudbě trochu ubraly, nicméně publikum plné teenagerů a zástupců generace Z, ke které se sám otevřeně hlásí, na to nijak nehledělo a koncert si viditelně užívalo.

McKenna večírek odpálil chytlavou aktuální popovou skladbou Sympathy. Fanoušci, v mnoha případech oblečení podobně jako hvězda večera do pohodlných outfitů čerpajících z módy 90. let, se do rytmů šestičlenné kapely dostávaly postupně. Už po pár písničkách tak koncert připomínal pořádnou party se songy jako The Key to Life on Earth z alba Zeros (2020), Isombard z What Do You Think About The Car? (2017) i stále čerstvým rytmickým hitem Nothing Works.

Na koncertu příjemně vyčnívaly změny v rytmu, hlasitosti, nástrojích: hlasové improvizace ve WOBBLE., McKennova výrazná kytara následující zpěv v Mulholland’s Dinner and Wine, klidný začátek I Write the News s různými zkresleními kytary na konci veršů, atmosférický závěr Mezzanine, komorní závěrečná It’s an Act se zpěvákem u klavíru… Zdá se toho dost, byly to ale spíš jen střípky v mase zvuku, ve které se jinak zajímavá hudba ztrácela.

Šest muzikantů na pódiu se snažilo. Sólová kytaristka suverénně hrála riffy, sóla a neostýchala se vyměnit elektriku za akustiku ani přidat vokály, bohužel utlumené hlasitostí kytar, s neustále vážným výrazem. Bubeník dával do koncertu veškeré nasazení, perkusista si hrál i se samplerem, klávesák občas vytáhnul příčnou flétnu, jejíž zvuk se v hlasité produkci ztrácel, basák si užíval kontakt s frontmanem. McKenna komunikuje nejraději hudbou, slova zredukoval na formální věty, zato se nebál občas přiskočit až k první řadě nadšených fanynek.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Největší ovace vzbudil McKennův angažovaný hit Brazil, při kterém většina sálu nezapomněla vytáhnout mobily. Tancování a jásání mladých posluchaček, a v menší míře i posluchačů, působilo přirozeně, stejně jako projev hudebníků. Zavalen zvuky, zvonovými kalhotami, volnými košilemi a teniskami ale návštěvník koncertu marně hledal něco víc, něco, co by páteční zážitek učinilo výjimečným.

McKenna o novém albu mluví jako o feel good, takže cítit se fajn snad stačí a větší přesah není nutno hledat. Anebo možná stačí pustit si desku doma nebo do sluchátek, pokud chcete, aby hudební nápady a zpěv vynikly lépe.