Články / Sloupky/Blogy

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

Videodrome 9: Poppy - Barbie nebo vamp popkultury?

prof. Neutrino | Články / Sloupky/Blogy | 17.03.2020

Začalo to krátkými videoperformancemi, v nichž se Moriah Rose Pereira v roli Poppy začala v rámci youtuberské influence scény pod dohledem internetového mága Titanic Sinclaira transmutovat z okrajové hvězdičky do postavy "robotické" Barbie, komentující okolní svět ze své naivní perspektivy „jiné reality“. Stala se tak zdařilou parodií na popkulturu a umělé vytváření mediálních celebrit. Slovo „umění“ tak spolu s ní nabývá svého původního významu „umělé“ (artificial).

Hudební počiny Poppy jako její debutové album 3.36 (music The Sleep To) z roku 2016 a loňské I C U (Music to Read To) byly překvapivě ambientní reminiscence na koncepty klasika žánru Briana Ena. Tato „poslechová“ alba však střídala s písňovou tvorbou na Poppy.Computer (2017) a Am I Girl? (2018). Hudebně sice ještě nešlo o žádný žánrový průlom, jednalo se spíš o stylový electroclash s retro popovým feelingem. Vyzkoušela si na nich ale i zajímavé kooperace s obdobně nastavenou performerkou Grimes nebo ostříleným producentem Diplem. Kardinálním moment nastal až při závěrečném songu X z alba Am I Girl?, který se vymykal dosavadní koncepci její tvorby svým příklonem k surovým metalovým riffům v noblesní kombinaci s mainstreamovým popem. Primární byl až její vizuální rozměr v podobě kontroverzního klipu, kde Poppy s lehkostí střídá polohy hippie kněžky a krvavého sexuálního vampýra, viz Videodrome 7).

V průběhu loňského roku Poppy zveřejňovala jeden klip za druhým: horror-goticky laděný Scarry Mask, dále I Disagree, parodující korporátní hudební průmysl, minimalisticky dekadentní Choke nebo Bloodmoney coby kritiku falešné křesťanské morálky. Za pozornost stojí i song Concrete, fantasy video Fill The Crown či letošní černobílé retro Anything Like Me. Svérázná vizualita jejich klipů, často kombinující glitter, glam s emo estetikou, tak už definitivně přebrala primární roli její tvorby a Poppy je už více multimediální performerka měnící své role jako chameleón než pouhá interpretka coby nástroj producentů. Ideální strategie v době upřednostňování vizuální kultury před poslechem albové produkce, i když I Disagree může být i aspirantem na album roku.

I Disagree charakterizuje stylové střídání metalových výbojů, popu, elektra, trapu a zvukových experimentů, čímž může připomenout třeba postmoderní orgie Mikea Pattona s jeho projektem Peeping Tom. Postmoderna sice už nějaký čas neplní v umění svou původní subverzivní úlohu, nicméně umanutý návrat k tradici je zas jen touha po minulosti, kterou nelze naplnit. Poppy to reflektuje a hledá další východiska z nostalgické opatrnosti normalizace globálního popu, který trefně popsal Karel Veselý. Poppy hledá novou, parodicko-anarchistickou polohu, kam by se pop mohl vydat, pokud nechce skončit jako vycpávka reklamních spotů. Bez rozpaků se tak umělkyně může zařadit po bok ikon feminního popu jako M.I.A., FKA Twigs nebo Rosália, které sice mají prozatím na sociálních sítích větší sledovanost, ale to se brzy může změnit.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace