Ztráty a nálezy energie (Deaf Club & co.)
Pearson lítal po klubu jako smyslů zbavený, kolem krku měl omotaný kabel a s mikrofonem na jeho konci čas od času bodal do vzduchu vstříc přítomným.
Okovy roztloukané zobcovkou (Igorrr)
Hudba francouzského projektu Igorrr je co do žánrů pestrobarevná, přesto na vyprodaném koncertě v pražské Roxy převládala černá trika.
O trollech a lidech (Heidenfest)
Během koncertu Korpiklaani odhalili spíše obhroublou polohu své tvorby, která je odvislá od odrhovaček s jednoslovnými názvy typu Vodka.
Sabat jako zadostiučinění (All Them Witches + Elder)
Před klubem se táhla fronta, na facebookové události se v prodeji vstupenek předháněly falešné účty. All Them Witches vyprodali pražskou Roxy.
Satan, satan, satan!!! (Gibby Haynes + The Scott Thunes Institute for Musical Excellence)
Zajít na Gibbyho Haynese, bouřliváka a frontmana legendami obestřených noise rockerů Butthole Surfers? Zpětně se to jeví jako sen, jelikož právě sny jsou řízeny logikou absurdity.
Buď je nezničitelný, nebo hluchý (Osees)
Před koncertem se z reproduktorů pražské MeetFactory linula vážná hudba, po jeho skončení nevážné melodie z Latinské Ameriky.
Jsem volný, protože ty už nejsi (Michael Gira & Kristof Hahn)
Po cestě na koncert jsem si kdo ví proč pustil album How I Loved You od Angels of Light, dalšího projektu, kde Gira s Hahnem kooperoval.
Následovat hlas(itost) hluku (Noise Fest Czech republic)
Když jsem na Sibiři navštívil performanci Headbanger, její intenzitu ztupila příliš nízká hlasitost. Obdobného problému nebylo nutné se bát o týden později...
Já a robot (Jojo Mayer: Me/Machine)
Když jsem se nedávno v Divadle Husa na provázku potkal s experimentálním umělcem Pasim Mäkelou, charakterizoval dům jako labyrint.
Srdceryvnost za srdečnými úsměvy (Xiu Xiu + Kee Avil)
Nikdy jsem neviděl Flédu tak prázdnou jako předloni na Xiu Xiu. Letos byla účast znatelně vyšší.
Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)
Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...
Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Strejc is not děd! (Hentai Corporation)
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Ze dna spirály (hackedepicciotto)
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Řev tříští mramor (Napalm Death)
Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.