

Šejkr #181: Poslední metr
Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!


Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!


Do pražské galerie ve Ville Pellé chodím docela často, ale poutače jsem si předtím nevšiml. Nebo tam nebyl?



Všechny krásy světa, pokud na ně má člověk čas. Lekce (nejen) flamenco tleskání s Rocío Marquez by byla mnohem přínosnější, kdyby během ní člověk nemusel odpovídat na emaily.



Skutečně jen málokdy se dostanete tak blízko duši tvůrce, tak hluboko do jeho tvůrčího procesu, málokdo své postupy i omyly dokáže odhalit tak upřímně.



Celý program představí zakládající členové sdružení hudebník, pedagog a intermediální umělec Fero Király a dramaturgyně, kulturní manažerka a performerka Eva Vozárová.


Transparent s nepřehlédnutelným souslovím vévodí mnoha fotografiím z úterního kulturního protestu ve slovenské metropoli.


Dvoudenní intenzivní akce se jmény zvučnými i zcela neznámými, letošnímu line-upu sice vládnou Efterklang, ale pár neméně zajímavých tipů najdete níže.



Zajímavé, jak dokáže jazyk změnit výraz, možná i barvu? Minulá noc je jak jinej život, indeed.



O undergroundu nemůže dávno být řeč, hnutí je sice bez ohňů, ale patří k němu vyprodané sály, oddané davy v černých tričkách s radikalitou vetkanou v heslech v houštinách švabachu.



Radio Wave bylo od začátku existence magazínu Full Moon jedním z klíčových partnerů, naše spolupráce trvá dodnes. Narozeniny, rozhovor!



Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron.



Po letech mi hraje Půlnoc a jsem v tom od prvního tónu, od první rytmické figury, nakonec třikrát za sebou. Ne snad že bych zapomněl, ale nějak mi to prostě najede...



Tehdy jsem prvně slyšel track Nemám koho obdivovať, v němž se potkala s Berlin Manson, a ptal se jí, co tam s těmi stokári dělá.



Dobře, na náměstí nás s festivalem nepustí, ale to se vlastně nestalo nikdy. Možností je i tak víc, než potřebujeme a stihneme využít.



Ta dvě slova mi přes veškerou původní skepsi ležela v hlavě celou dobu. Ne že bych nějaký ten „levante“ podnik ve městě potkal, ale podivných míst tam byla spousta.



„Ty máš vytetované Motomami, to je krásný. Dneska jsme si pouštěli Lux,“ říká mi Luisa Almaguer, když usedneme k rozhovoru, zasměju se a opáčím, že já dvakrát.



Přecházím skrz milované Bezručovy sady, jedenáct večer a tradičně pusto. Podzim, který letos přišel kupodivu nenápadně, zlověstně mlčí, listy padají rovně dolů, jako by je jejich odchod ani nezajímal.



Nahodilé záznamy výseče reality. Od té doby mi ta věta leží v hlavě, převracím ji tam a zpátky, schovávám a odkrývám, mažu a podtrhávám. A leží tam pořád.



Daily Routine od spektakulární dvojice Adam Dragun a Fvlcrvm je bezesporu jedním ze zásadních bangerů roku, mám pocit, že už se celkem dlouho nestalo, aby snad všechny texty o nějakém albu zmiňovaly jednu konkrétní a vždycky stejnou píseň.