Setkání v sadu desáté: Jubileum, Pelhřimovy 2023

Sliboval jsem minule, že píši naposled, nicméně se žádný článek z letoška neobjevil, a v konci mi přišlo líto letošní jubileum nějak nezaznamenat. Shodou okolností jsem potkal tři Aničky (Brno, Krnov, Praha), které byly na setkání poprvé, a tak jsem je požádal o dojmy a pohled očí nezatížený desetiletím.

VRCHOLY

Anička (Brno:) Mám pěkné dojmy, ale úplně se mi nechtějí shrnovat do psané podoby.

Václav: Hmm, já vlastně psal reporty hlavně jako poděkování organizátorům, kapelám, lidem. Plus oslovení fajn lidí, které bych třeba mohl (a chtěl) potkat v budoucnu. A tedy nejen já.

Zprávou víkendu bylo, že v sobotu nakonec dorazili kamarádi, kteří dorazit neměli.

Anička (Krnov): Líbil se mi ten klid, zmizet z civilizace, mít čas přemýšlet.

Anička (Praha): Pro mě byl obrovský highlight čajovna v lukách, doopravdy. Pak východ slunce v neděli a ranní pařba na lehátkách.

Václav: Pravda, luční bar Čaj-ka a okolní pahorkatina mají velký genius loci a staly se přirozeně dalším prostorem setkávání (kromě kostela, hřbitova a stanových míst v sadu), stejně tak jako polská strana a tajné výpravy na zámek.

Anička (Krnov): Oslovil mne Vojtěch Havel (Manželé Havlovi) a Trin. V sobotu přednáška o smrti, v minulosti jsem si na toto téma vyhledávala informace, na koncertech jsem skoro nebyla.

Anička (Praha): Bára Zmeková v kostele, to byla mše a rituál a absolutní láska.

Václav: Vnímám to podobně. Atmosféra na Báře s kapelou mi připadala jako při koncertech domácích Bratří Orffů v minulosti. Klobouk dolů. Byla by škoda nezmínit kolektiv AVA, který kurátoroval čas sobotního dne a noci a rozprostřel své sety v kostele i okolo něj. Fin Shakali byl asi mé jediné must, neb jsem také odkojen finským weird folkem a komunitou okolo Fonalu. Zážitek to byl tak psychedelický, že jsem raději držel všechny „dveře” zavřené.

PÁDY, NEGATIVA, VYLEPŠENÍ, ORGANIZACE?

Anička (Praha): Tyjo, já fakt nic nemám, ale vůbec nic, vždyť tam byly i sprchy.

Václav: Třešničkou bylo zvonění kostelních zvonů ohlašující koncert. Konečně posun od cedulí a vyhlašování reproduktorem.

SETKÁNÍ (I SAMOTA)

Anička (Krnov): Nějak jsem si našla svoje místo a s někým se zapovídala. Neměla jsem s kým jet, raději než bych se nechala připravit o zážitky, jela jsem sama.

Anička (Praha): Nikdy na žádným festivalu jsem nepotkala tolik lidí, co by se mi líbili. Navíc jsem jela na festival zamilovaná, tak to už je nepřekonatelný, že.

Václav: Mě zaujal muž japonského vzezření s partnerkou, kterou jsem tipoval odněkud z Jižní Ameriky. Uvažoval jsem, jaká je jejich motivace. V neděli ráno jsem si dodal odvahy a zeptal se jej, zda je z Japonska a jak se na místě objevili. Odpověděl, že přijeli ze Států jen kvůli festivalu. Protože jsem nechtěl uvěřit, několikrát mi to zopakoval. A vlastně proč ne.

Nemohl jsem se nedotázat otce zakladatele Bratra Orffa alias Lukáše na jeho názor, odkázal mne na video z prvního ročníku. Rozumím, ale je to jako se dívat na deset let staré fotografie, Lukáši.

Možná lépe: Bez očekávání se dostav, „obejmi sad” a udělej si vlastní názor. Třeba se potkáme.