Tomáš Hladký | Články / Recenze | 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami. A na nové desce se jimi doslova obklopil. Navíc vzdal poctu těm, které má rád a k jejichž odkazu se otevřeně hlásí.
První Vedderova sólová deska po jedenácti letech, Earthling, kombinuje tvůrčí postoj rockera, kterým zůstává ve stále aktivních Pearl Jam, a písničkáře, jímž se prezentuje na sólové dráze. Už úvodní skladba předestírá, že tentokrát to bude o něco tvrdší, a hned další, Power of Right, vrací svět o třicet let zpět. Tohle je Vedder. Takový, jaký ho známe ze zlatých časů domovské kapely. Ostrý kytarový riff, zdánlivě nenavazující melodické přechody a do toho rozezlený hluboký vokál.
Deska je vůbec tvořená emotivními skoky – od nasranosti v Brother the Cloud (která naráží na sebevraždu Chrise Cornella) přes „rozdováděnou“ Try, která je plná pochopení, že ať se děje cokoliv, má cenu bojovat, a celé album ukončuje On My Way. Ta je autorovým rozloučením. Skladba podobná raným Pearl Jam, ale přitom klidná a umírněná, do níž je zakomponována nahrávka hlasu zesnulého otce, kterého léta považoval za pouhého rodinného přítele.
Písně koření spolupráce s jinými hudebními stars. Na bicí ho doprovází Chad Smith z Red Hot Chili Peppers a na kytaru Josh Klinghoffer, dnes již zase bývalý kytarista stejné kapely. Hudebně pomohli i Elton John, Ringo Starr nebo Stevie Wonder a Vedder se netají jejich inspiracemi, přiznává je. Například Mrs. Mills, kterou nahrál s Ringo Starrem, má hřejivý Beatles vibe a takovou Long Way si snadno spleteme s tvorbou Toma Pettyho. A že na ní spolupracoval Benmont Tench, Pettyho spoluhráč, není náhoda.
Album působí jako průřez hudební historií, od písní takřka folkových přes pop-rock, grunge až po vzteklý punk rock. Ikona grungeových devadesátek nejen že křísí agresi této éry, ale ukazuje i svou jemnější stránku, kterou známe z předchozích sólovek.
Eddie Vedder do svých textů často promítal složitou životní cestu, rodinné problémy i politické názory a nikdy se netajil velkou inspirací v práci kolegů. Na nové desce to není jen inspirace, cíleně se snaží, aby to znělo jako „něco od nich“. Zároveň je pořád naštvaný i frustrovaný, jen někdejší bezvýchodnost, sebelítost a smutek nahrazuje smíření.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.