Tomáš Hladký | Články / Recenze | 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami. A na nové desce se jimi doslova obklopil. Navíc vzdal poctu těm, které má rád a k jejichž odkazu se otevřeně hlásí.
První Vedderova sólová deska po jedenácti letech, Earthling, kombinuje tvůrčí postoj rockera, kterým zůstává ve stále aktivních Pearl Jam, a písničkáře, jímž se prezentuje na sólové dráze. Už úvodní skladba předestírá, že tentokrát to bude o něco tvrdší, a hned další, Power of Right, vrací svět o třicet let zpět. Tohle je Vedder. Takový, jaký ho známe ze zlatých časů domovské kapely. Ostrý kytarový riff, zdánlivě nenavazující melodické přechody a do toho rozezlený hluboký vokál.
Deska je vůbec tvořená emotivními skoky – od nasranosti v Brother the Cloud (která naráží na sebevraždu Chrise Cornella) přes „rozdováděnou“ Try, která je plná pochopení, že ať se děje cokoliv, má cenu bojovat, a celé album ukončuje On My Way. Ta je autorovým rozloučením. Skladba podobná raným Pearl Jam, ale přitom klidná a umírněná, do níž je zakomponována nahrávka hlasu zesnulého otce, kterého léta považoval za pouhého rodinného přítele.
Písně koření spolupráce s jinými hudebními stars. Na bicí ho doprovází Chad Smith z Red Hot Chili Peppers a na kytaru Josh Klinghoffer, dnes již zase bývalý kytarista stejné kapely. Hudebně pomohli i Elton John, Ringo Starr nebo Stevie Wonder a Vedder se netají jejich inspiracemi, přiznává je. Například Mrs. Mills, kterou nahrál s Ringo Starrem, má hřejivý Beatles vibe a takovou Long Way si snadno spleteme s tvorbou Toma Pettyho. A že na ní spolupracoval Benmont Tench, Pettyho spoluhráč, není náhoda.
Album působí jako průřez hudební historií, od písní takřka folkových přes pop-rock, grunge až po vzteklý punk rock. Ikona grungeových devadesátek nejen že křísí agresi této éry, ale ukazuje i svou jemnější stránku, kterou známe z předchozích sólovek.
Eddie Vedder do svých textů často promítal složitou životní cestu, rodinné problémy i politické názory a nikdy se netajil velkou inspirací v práci kolegů. Na nové desce to není jen inspirace, cíleně se snaží, aby to znělo jako „něco od nich“. Zároveň je pořád naštvaný i frustrovaný, jen někdejší bezvýchodnost, sebelítost a smutek nahrazuje smíření.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.