Články / Reporty

Éterická spřízněnost (Amelie Siba + Black Tar Jesus)

Éterická spřízněnost (Amelie Siba + Black Tar Jesus)

Pavlína Sedláčková | Články / Reporty | 23.04.2023

Tvorbu pražské rodačky Amelie Siby vždy doprovázela silná touha pochopit nejen samu sebe, ale i vlastní okolí. Není tak překvapením, že se brněnský křest alba Gently Double A nesl v duchu něžnosti, večerní melancholie, bolesti a naděje. Vřelým publikem zpola zaplněný Kabinet múz dodával vystoupení pocit sounáležitosti a nabízel kromě intimní a pohodové atmosféry také možnost sblížit se s hvězdou večera.

Za zvuku ladění strun a ostře se rozsvěcujících modrých reflektorů se z husté mlhy jako první těsně před devátou vynořil kytarista a zpěvák Tomáš Kopáček z fluidního projektu Black Tar Jesus. Během zhruba půlhodinového setu se mu za kombinace grungových riffů, elektro-akustických coverů známých písní a láskyplného příběhového vydrnkávání podařilo nejen řádně probudit publikum, ale získat si ho na svoji stranu. „Díky moc, tohle je poslední song,“ loučil se trochu nejistě se sálem, který s napětím očekával jeho další číslo. Pak už nechal znít prostorem svůj melancholický hlas a ladné akordy písně Diamonds od Rihanny, které se za hlasitého smíchu a jásotu agresivně tančící skupinky uprostřed sálu mísily s tichou mimikou rtů zbytku přihlížejících.

Smysl netradičnímu setlistu Black Tar Jesus vtisklo až následující vystoupení. Kolem půl desáté šifonovým závěsem zdobené pódium zahalila fialová záře se žlutým nádechem. Skrze kouřovou clonu zamířila sebejistě k mikrofonu v doprovodu kytaristy a spolupracovníka Kryštofa Kříčka Amelie Siba. Za možná až příliš hlasitého a nepříjemného noiseového efektu protkla ticho Wannabe od Spice Girls s náhlým střihem do hořkostí naplněného zpěvu skladby So So Sad. Až téměř depresivní atmosféra a poměrně nehybná sestava provázely většinu koncertu, a tak když elektronikou zdobený proslov singlu Tiny doplnil jemný sklon do žlutého gradientu růžově nasvícené stage s cílem poukázat na hledání sama sebe v roztěkané nejistotě, jednalo se o příjemnou změnu.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Vystoupení nechybělo ani odlehčení v podobě pauzy na přeladění kytary pro Paralyzed I’ll Wrap My Arms Around You. „Víte, měla jsem připravené vtipy, ale radši je říkat nebudu,“ snažila se Amelie Siba vyplnit tichou mezeru. S jemným až éterickým úsměvem na tváři doladila kytaru a pustila se do snad nejemotivnější a nejbolestivější písně celého večera. Pohyby publika zpomalily a zesmutněly, ačkoliv si to jeho značná část ve svém pohroužení do hřejivého indie rytmu ani neuvědomovala. Spojujícím bodem mezi první polovinou setu a živelným finále v podobě na hněv orientovaných skladeb Happiest Memory a Open se stala píseň Stupid Face, která svým nádechem monotónnosti zimního dne s očekáváním slunečného jara dobře vystihovala naději spojující jak těžké, tak pozitivní chvíle každodenního života.

Křest ukončil dvojitý potlesk a přídavek v podobě tak dlouho očekávaného vtipu. Povedená zvuková a technická stránka, ačkoliv občas přepálená, dala za pomoci kvalitních basů a méně ořezaných výšek skvěle vyniknout potenciálu skladeb alba Gently Double A a v kombinaci s menším prostorem Kabinetu múz se postarala o tolik potřebný pocit blízkosti a souznění s ostatními. Stejně jako by malý červík z vtipu nemohl existovat bez jablka, ani různorodé publikum Amelie Siby by se neobešlo bez snového hlasu zpěvačky s darem propojit tóny jeho emoce.

Info

Amelie Siba + Black Tar Jesus
20. 4. 2023 Kabinet múz, Brno

foto © Adéla Michalčíková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace