Články / Reporty

José González – sám, s kapelou, nebo raději Junip?

José González – sám, s kapelou, nebo raději Junip?

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 07.03.2015

Deset let od debutu Veneer přistál v Praze José González. Švédský písničkář, co vypadá jako Španěl a ještě k tomu hraje na španělku. Neprojížděl kolem náhodou, ale přivezl kapelu a novou desku Vestiges & Claws. Do vyprodaného Lucerna Music Baru s nimi navíc dorazila známá Islanďanka Ólöf Arnalds.

Coby člen koncertní sestavy múm jezdila Ólöf Arnalds na šňůry po celém světě. Teď do Prahy přijela sama za sebe, s aktuální deskou Palme a s kytaristou. Björk o ní kdysi prohlásila, že je „někde mezi dítětem a starou ženou“. Arnalds to potvrdila pěveckým projevem (i vzhledem) a příjemně naladila publikum na Gonzáleze.

Ten o své nové desce prohlásil: „Původně jsem byl rozhodnutý, že se na Vestiges & Claws budu držet minimalistického stylu, který jsem představil na předchozích dvou albech. Jenže když jsem se pustil do nahrávání, zjistil jsem, že většina skladeb zní mnohem lépe s kytarami, údernějšími bicími a doprovodnými vokály. Myslím, že jsem zvolil dobře, album je díky tomu mnohem zajímavější a různorodější." Tady se láme chleba. Záleží, jestli jste fanoušci komorního debutu Veneer a podobně jemné nahrávky In Our Nature, anebo Junip. Hlavně je ale důležité, co čekáte od Josého sólového koncertu.

I když Vestiges & Claws zdaleka nezní jako Junip (pořád jde o lehce rozpoznatelnou řadovku frontmana), při živém provedení tomu bylo jinak. Určitě se na tom podepsala i přítomnost Tobiase Winterkorna na pódiu. Právě s ním González tvoří základ Junip. Tam, kde dřív bývala jen kytara a introvertní zpěv, které občas doprovázel nenápadný rytmus vyťukávaný do těla kytary, byla na koncertě celá kapela. Vícehlasy, klávesy, druhá kytara a rytmus umocněný dvěma bubeníky. Jeden klasický a druhý s kongy. O to více působily písně hrané jen Gonzálezem a z Crosses se rázem stalo něco kouzelného. Španělka a něžný zpěv!

Z celého vystoupení jasně vyčníval hit Heartbeats a výborně vygradovaná píseň Teardrop, při které kapela dokonale šlapala. Vůbec nevadilo, že jde o covery The Knife a Massive Attack. Naopak. Tyto dvě skladby jasně dokázaly, jak Josého silný a osobitý projev může výborné písničky posunout jinam - novým a zajímavým směrem.

Jistá míra intimity byla zachována i přes fakt, že González nebyl na pódiu sám a navíc hrál ve vyprodaném klubu. O tom, že je okouzlující sympaťák, netřeba diskutovat (kolik muzikantů dá během „svého“ setu prostor pro písničku klávesákovy kapely jako González?). Kouzlo osobnosti fungovalo. Koncert byl moc fajn, kapela držela pohromadě, ale pokud mám jít příště na sólový koncert Josého Gonzáleze, tak poprosím bez doprovodných muzikantů. V případě Gonzáleze s kapelou dám raději přednost Junip.

Info

José González (swe)
4. 3. 2015, Lucerna Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace