Články / Recenze

Julian Casablancas: láska, smutek, kapitalismus, otcovství

Julian Casablancas: láska, smutek, kapitalismus, otcovství

Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 25.11.2014

V březnu letošního roku bylo na YouTube kanálu vydavatelství Cult Records umístěno video s názvem Can I VHS you?. Jednalo se o sneak peek desky nového projektu The Voidz a jeho obsah byl poplatný názvu; jednotlivé záběry se vyznačovaly špatnou kvalitou obrazu a blikající kontrolkou baterky. Punkové bicí, popové syntetizátory, rockové kytary a do mikrofonu ze všech sil kříčící majitel labelu. Majitel labelu? Tak tedy ještě jednou a pořádně: Julian Casablancas and The Voidz.

Posléze byl na začátku září zveřejněn jedenáctiminutový singl Human Sadness, který dobře ilustroval, cože bude kvintesencí nadcházejícího alba. Na začátku Mozartovo Requiem, následně Julianova textová dada smršť, kde vedle autocitací staví myšlenky perského básníka Rúmího, jasná osobní poselství („fuck depression“), vágní kritiku kapitalismu, a především se zde jako určitý leitmotiv neustále vrací téma nešťastného vztahu s otcem. Mnohoznačnost textu je o to komplikovanější rozluštit, že sám Julian tomu nijak nepomáhá; svůj hlas nechává mutovat přes auto-tune, vokodér a další efekty, až se z něj místy stává „jen“ další barva v jeho hudebně-textové koláži.

Celé album pak zní jako jedna šílená párty ve zkušebně, kterou někdo nahrál na VHS kazetu a následně v kocovině cely záznam rozstříhal a znovu náhodně slepil dohromady. Julian zpívá o vzájemně zaručeném zničení, kytary mu sekundují punkovou zuřivostí a bicí automat se nemůže dopočítat první doby. Najednou se vše pomocí rozladěných varhan a všelijakých divnozvuků přelije do toho nejmelancholičtějšího refrénu s beznadějnými a všeříkajícímu výkřiky typu „I don't care anymore“.

Aniž bych si troufl označit kteroukoliv z dvanácti skladeb jako vyloženě špatnou, při opakovaném poslechu se ukáže, že toto kazetové šílenství není natolik nosné, aby udrželo pozornost po celých šedesát dva (!) minut. Ať Julian křičí sebevíc, skladby mají místy tendenci splývat, a ačkoliv se koeficient chytlavosti refrénu s přibývající stopáží zvětšuje, žádná další Human Sadness se už neobjeví. V katarzním finále s názvem Nintendo Blood ještě stihne ocitovat řeckého filozofa Democrita, ale album nakonec vyzní poněkud rozpačitě. Takováto nekontrolovaná exploze nápadu by si určitě zasloužila zásah producenta, na druhou stranu se domnívám, že právě tento maximalistický přístup k formě byl jedním z hlavních cílů. Je potěšující vidět, kolik potenciálu v sobě Casablancas má; drtivou většinu desky napsal sám, ve zbývajících skladbách je uveden jako spoluautor. Po několikaletém tápání s The Strokes tak byl schopen představit jasnou hudebně-textovou vizi, v níž se velmi lehce a přirozeně odpoutal od monotónního punk rocku a dokazuje, jak výborným hudebníkem a textařem je.

Info

Julian Casablancas and The Voidz – Tyranny (Cult Records, 2014)
www.juliancasablancas.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Silné texty a melodický chaos (Labasheeda)

Markéta Kovaříková 21.12.2023

Stejně jako láska, která je ústředním motivem některých písní, může i album působit chaoticky, občas depresivně, dokáže vyvolat smutek, ale zároveň zalít pocitem štěstí.

Velký žal malé duše (S večerem přichází tíseň)

Barbora Klempířová 19.12.2023

Nizozemská autorka Marieke Lucas Rijneveld získala v roce 2020 Mezinárodní Man Bookerovu cenu za své z části autobiografické dílo S večerem přichází tíseň.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace