Články / Offtopic / / Movie/dox

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Offtopic / / Movie/dox | 11.07.2019

VERONIKA: Katalin Varga, debut Petera Stricklanda, byl po úspěšném uvedení v berlínské soutěži před deseti lety promítán i ve Varech. Divák, který si s touto vzpomínkou zašel na projekci Stricklandova nejnovějšího filmu In Fabric (Takové krásné šaty), mohl i přes podivování nad rozdílností filmů objevit v této fetišistické hororové komedii (nebo komediálním hororu) hned několik společných rysů: zálibu v sytých barvách, výrazných (a) ambivalentních ženských hrdinkách a především výraznou práci se zvukovou složkou. Strickland je ostatně i spoluautorem výborného koncertního filmu Björk: Biophilia Live. Při psaní scénáře k In Fabric mu prý pomáhalo demo Tima Ganea, který je s Cavern of Anti-Matter autorem hudby k filmu.

Příběh, jímž se jako červená nit táhnou vraždící rudé šaty, se odehrává v sedmdesátých letech ve fiktivním městečku Thames Valley on Thames. Jeho občané tvrdě pracují v několika málo podnicích, které fungují na prapodivných principech, a své zaměstnance, krom výrazných stejnokrojů, spoutávají i často absurdními pravidly. Lidé ve volném čase nakupují v jediném módním domě, chodí večeřet do jediné restaurace a tančit do jediného klubu.

V anotaci je zmiňován subžánr italských giallo filmů jako hlavní inspirační zdroj. Nejde však o poctu nebo pastiš, jež si bez znalosti žánru nemůžete užít, spíš o plnohodnotný giallo film říznutý svérázně přetavenou inspirací britským sociálním dramatem.

VIKTOR: Že giallo není inspiračním zdrojem, zmiňuje Strickland snad v každém rozhovoru - a leccos napoví už skutečnost, že Takové krásné šaty pracují s úplně jiným narativním půdorysem. Pro začátek: chybí tu vrah. Na druhou stranu nálada filmu, jíž opět výrazně napomáhá hudební složka, směrem k italským filmům ze 70. let pokyvuje. To však do značné míry platilo i pro předešlé Stricklandovy filmy, ve kterých se britský, v Maďarsku usazený režisér profiloval jako cinefilní požitkář - a taky jako tvůrce s mimořádným hudebním vkusem a přehledem.

Takové krásné šaty jsou jeho dosud nejvtipnějším filmem, který se ale nevzdává sociálního komentáře. Celý příběh obestírá hypnotická nálada, která si zároveň rozumí s přesně dávkovanými dialogy, a vše to funguje i proto, že film díky jakési staromódnosti působí zároveň nevinně.

VERONIKA: Moji lingvistickou duši potěšilo, že je ve filmu s tak silnou vizuální složkou kladený důraz i na jazyk. Prodavačky v módním domě oplétají zákazníky složitě konstruovanými souvětími jako pavučinou, opravář praček zase podrobným popisem poruchy a jejího řešení přivádí každého posluchače k orgasmu. Dvojice manažerů v bance rozebírá drobné prohřešky hlavní hrdinky, jako například příliš dlouhé setrvání na toaletě, za pomocí současného korporátního jazyka, ovšem patřičně nabobtnalého a dovedeného ad absurdum. Vůbec se zdá, že korporátní identita Stricklanda fascinuje. Ostatně všechno, co je ve světě filmu In Fabric děsivého, ať už ústřední vraždící šaty, nátlak zaměstnavatelů nebo prodavaček v módním domě, případně rande s naprosto nevyhovujícím mužem, je zobrazeno fascinovanovanýma očima. Pohled kamery jako by se shodoval s pohledem člověka, který se dívá na něco strašného, od čehož zároveň nemůže odtrhnout oči.

VIKTOR: Strickland se znovu ukazuje jako nesmírně inteligentní filmař, který zvládá jak žánrové hrátky, tak neokázale roubované poselství. Takové krásné šaty jsou chvíli oslavou nakupování a starých obchodních domů, chvíli varovným apelem před destruktivní silou konzumu. Je to zároveň velmi “taktilní film” - Strickland je spiklencem slasti, který očichává tělesné tekutiny a domýšlí, co se za nimi skrývá. Je to mnohovrstevnatý, smyslný film, u jehož sledování jsem se znovu ptal: jak je, sakra, možné, že ten film neuvedly v premiéře Benátky, kde by byl jednou z ozdob programu?

VERONIKA: Nakonec soutěžil v San Sebastianu - a nic tam nevyhrál. Ale filmy, které pro svou žánrovost a zábavnost nezapadají do klasické festivalové nabídky, zároveň kvůli své podivnosti necílí ani na většinové publikum, to mají obecně těžké. Na druhou stranu se mohou uplatnit v nejrůznějších sekcích “půlnočních filmů”, bez nichž se teď neobejde pomalu žádný festival či filmová přehlídka. Nebo by ho díky zmíněné výrazné taktilnosti mohlo uvádět pražské Uměleckoprůmyslové muzeum v rámci doprovodného programu výstavy Šílený hedvábník. Každopádně pro mě byl In Fabric tím nejzábavnějším současným filmem, který jsem na festivalu viděla.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pre milovníkov cyklistiky (Raoul Taburin)

Bibiána Hajdanyová 02.08.2020

Raoul Taburin osciluje medzi komédiou a rodinným filmom, ktorý podrobne rozpracuváva strach z vlastnej slabosti.

Smelý začiatok (Než skončí léto)

Bibiána Hajdanyová 19.07.2020

Film rozpracuváva tínedžerskú lásku, hovorí o nezvratnom osude a rieši morálne zásady. Z festivalu v Benátkach si odniesol niekoľko cien a nemal by uniknúť ani širšej verejnosti.

Nesmierne vydýchnutie bolesti (Bludné kruhy)

Jonáš Sudakov 10.07.2020

V každom z období sú iné emocionálne vyčerpávajúce momenty, ktoré skúmajú smrť, násilie, náboženstvo a rasizmus voči pôvodnému obyvateľstvu.

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Shaqualyck 21.06.2020

Ne že by se u nás točilo málo komedií. Jen se na ně nedá koukat. Vlastníci Jiřího Havelky představují výjimku z pravidla.

Bedosova partnerská poradňa (Tenkrát podruhé)

Bibiána Hajdanyová 25.01.2020

Kde by sa človek chcel ocitnúť, ak by mal možnosť znovu prežiť nejaký moment? Išlo by o konkrétne miesto alebo o to, kto by v danej spomienke figuroval?

Kedy sa „naša vec“ stala vecou verejnou? (Prvý zradca)

Bibiána Hajdanyová 28.12.2019

Životopisná krimi-dráma Il traditore je plná mocných mužov, veľkých zrád a túžby po pomste.

Jobové kapitalismu? (Pardon, nezastihli jsme vás)

Jakub Kurnas 14.12.2019

Režisér Ken Loach je vytrvalým kritikem stávajících sociálních poměrů na Britských ostrovech...

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.