Články / Offtopic / / Movie/dox

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Offtopic / / Movie/dox | 11.07.2019

VERONIKA: Katalin Varga, debut Petera Stricklanda, byl po úspěšném uvedení v berlínské soutěži před deseti lety promítán i ve Varech. Divák, který si s touto vzpomínkou zašel na projekci Stricklandova nejnovějšího filmu In Fabric (Takové krásné šaty), mohl i přes podivování nad rozdílností filmů objevit v této fetišistické hororové komedii (nebo komediálním hororu) hned několik společných rysů: zálibu v sytých barvách, výrazných (a) ambivalentních ženských hrdinkách a především výraznou práci se zvukovou složkou. Strickland je ostatně i spoluautorem výborného koncertního filmu Björk: Biophilia Live. Při psaní scénáře k In Fabric mu prý pomáhalo demo Tima Ganea, který je s Cavern of Anti-Matter autorem hudby k filmu.

Příběh, jímž se jako červená nit táhnou vraždící rudé šaty, se odehrává v sedmdesátých letech ve fiktivním městečku Thames Valley on Thames. Jeho občané tvrdě pracují v několika málo podnicích, které fungují na prapodivných principech, a své zaměstnance, krom výrazných stejnokrojů, spoutávají i často absurdními pravidly. Lidé ve volném čase nakupují v jediném módním domě, chodí večeřet do jediné restaurace a tančit do jediného klubu.

V anotaci je zmiňován subžánr italských giallo filmů jako hlavní inspirační zdroj. Nejde však o poctu nebo pastiš, jež si bez znalosti žánru nemůžete užít, spíš o plnohodnotný giallo film říznutý svérázně přetavenou inspirací britským sociálním dramatem.

VIKTOR: Že giallo není inspiračním zdrojem, zmiňuje Strickland snad v každém rozhovoru - a leccos napoví už skutečnost, že Takové krásné šaty pracují s úplně jiným narativním půdorysem. Pro začátek: chybí tu vrah. Na druhou stranu nálada filmu, jíž opět výrazně napomáhá hudební složka, směrem k italským filmům ze 70. let pokyvuje. To však do značné míry platilo i pro předešlé Stricklandovy filmy, ve kterých se britský, v Maďarsku usazený režisér profiloval jako cinefilní požitkář - a taky jako tvůrce s mimořádným hudebním vkusem a přehledem.

Takové krásné šaty jsou jeho dosud nejvtipnějším filmem, který se ale nevzdává sociálního komentáře. Celý příběh obestírá hypnotická nálada, která si zároveň rozumí s přesně dávkovanými dialogy, a vše to funguje i proto, že film díky jakési staromódnosti působí zároveň nevinně.

VERONIKA: Moji lingvistickou duši potěšilo, že je ve filmu s tak silnou vizuální složkou kladený důraz i na jazyk. Prodavačky v módním domě oplétají zákazníky složitě konstruovanými souvětími jako pavučinou, opravář praček zase podrobným popisem poruchy a jejího řešení přivádí každého posluchače k orgasmu. Dvojice manažerů v bance rozebírá drobné prohřešky hlavní hrdinky, jako například příliš dlouhé setrvání na toaletě, za pomocí současného korporátního jazyka, ovšem patřičně nabobtnalého a dovedeného ad absurdum. Vůbec se zdá, že korporátní identita Stricklanda fascinuje. Ostatně všechno, co je ve světě filmu In Fabric děsivého, ať už ústřední vraždící šaty, nátlak zaměstnavatelů nebo prodavaček v módním domě, případně rande s naprosto nevyhovujícím mužem, je zobrazeno fascinovanovanýma očima. Pohled kamery jako by se shodoval s pohledem člověka, který se dívá na něco strašného, od čehož zároveň nemůže odtrhnout oči.

VIKTOR: Strickland se znovu ukazuje jako nesmírně inteligentní filmař, který zvládá jak žánrové hrátky, tak neokázale roubované poselství. Takové krásné šaty jsou chvíli oslavou nakupování a starých obchodních domů, chvíli varovným apelem před destruktivní silou konzumu. Je to zároveň velmi “taktilní film” - Strickland je spiklencem slasti, který očichává tělesné tekutiny a domýšlí, co se za nimi skrývá. Je to mnohovrstevnatý, smyslný film, u jehož sledování jsem se znovu ptal: jak je, sakra, možné, že ten film neuvedly v premiéře Benátky, kde by byl jednou z ozdob programu?

VERONIKA: Nakonec soutěžil v San Sebastianu - a nic tam nevyhrál. Ale filmy, které pro svou žánrovost a zábavnost nezapadají do klasické festivalové nabídky, zároveň kvůli své podivnosti necílí ani na většinové publikum, to mají obecně těžké. Na druhou stranu se mohou uplatnit v nejrůznějších sekcích “půlnočních filmů”, bez nichž se teď neobejde pomalu žádný festival či filmová přehlídka. Nebo by ho díky zmíněné výrazné taktilnosti mohlo uvádět pražské Uměleckoprůmyslové muzeum v rámci doprovodného programu výstavy Šílený hedvábník. Každopádně pro mě byl In Fabric tím nejzábavnějším současným filmem, který jsem na festivalu viděla.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.