Články / Reporty

Nezáživně přerušovaný klavír a falešné kvarteto (Bersarin Interrupted)

Nezáživně přerušovaný klavír a falešné kvarteto (Bersarin Interrupted)

Jarda Petřík | Články / Reporty | 24.03.2014

Návštěvník neznalý fakt a „jdoucí prostě jen na další večírek koncertní série Music Infinity“ mohl být v sobotní večer v Akropoli trochu zmatený. První skvadra na pódiu čtyřčlenná? Tak to bude Bersarin Quartett. Jenže ono ne. Začínali Piano Interrupted aneb víceméně bezpohlavní kombinace modern classical a nijak objevného IDM, která postrádá nápadité momenty a ztrácí se v rádoby intelektuálním chaosu. Na deskách jakžtakž uposlouchatelnou, naživo ničím nepřekvapivou akvizici labelu Denovali Records, za níž stojí duo Franz Kirmann (laptop/elektronika) a Tom Hodge (klavír, klarinet), doplnili na pódiu studioví spoluhráči Greg Hall na cello a Tim Fairhall na kontrabas.

Na papíře možná zajímavý hudební zážitek slibující sestava se v praxi stala otrokem jednotlivých skladeb, ze kterých čtveřice nedokázala vyčarovat žádnou nadstavbu. Když vám kapela většinu času asociuje pouliční muzikanty se všedním programem, kterého je všude plno, zatímco o pár desítek metrů dál hraje onačejší moderní klasika, asi už si domyslíte, kdo v sobotu večer tahal v Akropoli za kratší špagát...

Tedy ne že by Bersarin Quartett, tentokrát v tříčlenné sestavě (chyták!), tahal za kdovíjak delší konec. Thomas Bücker vsadil na oživení své sólové tvorby pomocí bubeníka Benjamina Kövenera a (bas)kytaristy Patricka Brakowského a v prvním jmenovaném byl hlavní kámen (co kámen, balvan) úrazu. Bubenické podklady zněly jako z té nejohranější středoškolské kytarovky. Těžko říct, proč se Bücker rozhodl atmosférický instrumentální ambient přehlušit zbytečným rytmickým prvkem, na deskách navíc výrazně upozaděným (pokud vůbec přítomným), případně vkusně zakomponovaným do postrockového celku, každopádně stalo se a výsledek zněl často až odpudivě. Originální zvuk obou alb byl ten tam a Bersarin Quartett najednou působili jako tuctová náhražka sebe sama.

Co naplat, že druhý spoluhráč dodával (bas)kytarou potřebný živý feeling a Thomas Bücker za laptoptem, klávesami a dalším hardwarem nezahálel. Koncertní verze skladeb byly odrhovačkovými bicími sráženy nekompromisně k zemi asi tak, jako počáteční nadšení člověka, který se v tanečních těší na pořádné krokové variace, ale dostane se mu akorát otřepaného umcaca umcaca. Když jsem se zvedal ze stoličky uprostřed koncertu, připadal jsem si jako otrávený pubescent, který utíká ze sálu do nejbližší hospody „na jedno“. Sluší se dodat, že publikum odměnilo oba koncerty nadšeným potleskem. A teď, babo raď.

Info

Music Infinity:
Bersarin Quartett (de) + Piano Interrupted (uk/fr)
22. 3. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.