Články / Reporty

Nezáživně přerušovaný klavír a falešné kvarteto (Bersarin Interrupted)

Nezáživně přerušovaný klavír a falešné kvarteto (Bersarin Interrupted)

Jarda Petřík | Články / Reporty | 24.03.2014

Návštěvník neznalý fakt a „jdoucí prostě jen na další večírek koncertní série Music Infinity“ mohl být v sobotní večer v Akropoli trochu zmatený. První skvadra na pódiu čtyřčlenná? Tak to bude Bersarin Quartett. Jenže ono ne. Začínali Piano Interrupted aneb víceméně bezpohlavní kombinace modern classical a nijak objevného IDM, která postrádá nápadité momenty a ztrácí se v rádoby intelektuálním chaosu. Na deskách jakžtakž uposlouchatelnou, naživo ničím nepřekvapivou akvizici labelu Denovali Records, za níž stojí duo Franz Kirmann (laptop/elektronika) a Tom Hodge (klavír, klarinet), doplnili na pódiu studioví spoluhráči Greg Hall na cello a Tim Fairhall na kontrabas.

Na papíře možná zajímavý hudební zážitek slibující sestava se v praxi stala otrokem jednotlivých skladeb, ze kterých čtveřice nedokázala vyčarovat žádnou nadstavbu. Když vám kapela většinu času asociuje pouliční muzikanty se všedním programem, kterého je všude plno, zatímco o pár desítek metrů dál hraje onačejší moderní klasika, asi už si domyslíte, kdo v sobotu večer tahal v Akropoli za kratší špagát...

Tedy ne že by Bersarin Quartett, tentokrát v tříčlenné sestavě (chyták!), tahal za kdovíjak delší konec. Thomas Bücker vsadil na oživení své sólové tvorby pomocí bubeníka Benjamina Kövenera a (bas)kytaristy Patricka Brakowského a v prvním jmenovaném byl hlavní kámen (co kámen, balvan) úrazu. Bubenické podklady zněly jako z té nejohranější středoškolské kytarovky. Těžko říct, proč se Bücker rozhodl atmosférický instrumentální ambient přehlušit zbytečným rytmickým prvkem, na deskách navíc výrazně upozaděným (pokud vůbec přítomným), případně vkusně zakomponovaným do postrockového celku, každopádně stalo se a výsledek zněl často až odpudivě. Originální zvuk obou alb byl ten tam a Bersarin Quartett najednou působili jako tuctová náhražka sebe sama.

Co naplat, že druhý spoluhráč dodával (bas)kytarou potřebný živý feeling a Thomas Bücker za laptoptem, klávesami a dalším hardwarem nezahálel. Koncertní verze skladeb byly odrhovačkovými bicími sráženy nekompromisně k zemi asi tak, jako počáteční nadšení člověka, který se v tanečních těší na pořádné krokové variace, ale dostane se mu akorát otřepaného umcaca umcaca. Když jsem se zvedal ze stoličky uprostřed koncertu, připadal jsem si jako otrávený pubescent, který utíká ze sálu do nejbližší hospody „na jedno“. Sluší se dodat, že publikum odměnilo oba koncerty nadšeným potleskem. A teď, babo raď.

Info

Music Infinity:
Bersarin Quartett (de) + Piano Interrupted (uk/fr)
22. 3. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.