Jakub Koumar | Články / Recenze | 08.04.2015
Inheritance jsou seskupením se vztahem k dálce. Zatím se ještě nikde nechlubí, jak přesně jejich spolupráce funguje, zdá se ale, že právě pozůstalost je název obsahující vše podstatné. Pozůstalost jako něco hmotného a trvalého, jako dědictví abstraktního soužití jinak vzdálených vztahů. Dědictví, které vyvolává živoucí pocit náklonnosti k něčemu odloučenému.
I přebal alba Frames ořezává tváře aktérů tak, že se zdají být nepřítomní, a přitom na dosah ruky. A taková je i jejich hudba, plná postrockové nekonečnosti, i velice konkrétní matematiky. Ale nebylo tomu tak vždy, ještě loni se totiž rozehrávali na debutovém EP Distances, jehož donebevolající repetitivnost a zvuková uzoufanost byla jen raným stádiem. Za devět měsíců se mnohé změnilo.
Ne že by Inheritance prošli velkou proměnou, ale Frames má v sobě daleko více životní energie. Zejména klavír se pořádně a zhluboka nadechl, je mnohem větší zábava ho poslouchat, umí budovat napětí i prozářit den. Ať hraje cokoli - příjemnou melodii, minimalistický motiv, rozdmýchanou harmonii - vždy je obsypán nepočitatelným množstvím úderů paliček a metliček, jako žárovka hmyzem. A úplně stejně do něj narážejí, obletují ho a vrhají stíny všude okolo. Při opakovaném poslechu je zřejmé, že v mihotavém pohybu není jen řád, je v tom něco víc. Matematická přesnost. Fraktálový jazz.
Do divočejších experimentů se ovšem nepouštějí. I když klavír místy otočí pár stránek najednou, kytara uběhnuvší text srozumitelně vysvětlí, společně na sebe až obsedantně navazují. Zatímco Sousedi na Purpura Echo udělali rozvířené kytaře protiklad v podobě violoncella, Inheritance jí zapletli do klavíru, že ji sotva kdo vymotá. Přitom si oba projekty nejsou hudebně tak vzdálené.
Inheritance zvládli za pár měsíců vyzrát tak, jak se jiným kapelám nepodaří za několik let, i když je zavádějící mluvit o plnohodnotné desce, když je jen o deset minut delší než čtvrthodinové EP. Směs klavíru, kytary a bicích je plná propracovaných melodií i pocitových návalů, jakkoliv budete občas marně sahat po pevné struktuře uprostřed zdánlivě chaotické vyšší matematiky. Nikdy ji ale nepřestanete tušit. Nepřestanete věřit, že rozumíte jinak naprosto vzdálenému systému.
Inheritance - Frames (diy, 2014)
www.inheritance.bandcamp.com/album/frames
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.