Články / Recenze

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.08.2020

Bratislavský label Urbsounds vyrostl v roce 2001 díky společné práci tří experimentátorů Michala Lichého (Urbanfailure), Tobiáše Potočného (RBNX) a kapely Jamka. Coby producenti se věnují především experimentální hudbě a nabízejí prostor obdobně zaměřeným hudebníkům, kteří rádi využívají ty nejrozmanitější syntezátory, ruchové nástroje nebo všemožně přestavěné a upravené krabičky na rachot. Jedním z nich je i průzkumník těžko zkrotitelného lomození Peter Kerekeš aka Hlukár, jehož druhé album Neuromeditation od počátku funguje jako perfektní anestetikum na obavy z neznámého. Zároveň povzbuzuje nekonečně hlubokou zvědavost a vlastně i touhu po stále niternější introspekci. Zázemí u malého vydavatele našla i industriálně-postmetalová Tma od taktéž jednočlenného projektu Kragrowargkomn, za nímž stojí poněkud tajemný G#, známý třeba z drone-metalové Mantry. Obě desky spojuje významný podíl meditativní estetiky, pomalosti i rafinované gradace, a především svérázného míchání všech zvukových barev.

Neuromeditation se v úvodní skladbě potápí do ambientní hloubky plné šumu a záhy se objevují pulzy, záblesky, flashbacky a významně deformovaný hlas. Hluboký, nesrozumitelný. Hlas, jenž buď není z tohoto světa, nebo je z tak nepřístupného nevědomí, že není možné mu porozumět. Hlukar vytváří poctivou noisovou kompozici, ale stylová škatulka u něj vůbec není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Od začátku se k jakémukoli divočení dostává neskutečně pomalu. Jako by ten nejintenzivnější zážitek potřeboval dlouhou přípravu a velice specifické neurální nastavení, k jehož aktivaci je potřeba naše kognitivní schopnosti co nejlépe ukolébat.

Vzápětí se odhaluje celý zvukový mikrosvět. Silně lakovanou zvukovou plochu rozdrásávají ruchové škrábance, začíná se třást a jakýkoliv ze začátku změkčený okamžik postupně odhazuje i ten poslední zbytek opatrnosti. Není zde ale žádná násilnost nebo bezohlednost. Každá gradace zní sebejistě a explozivně, ale pak… ústup. Hlasité i tišší souvislosti následují jedna druhou po decentně narýsované sinusoidě, kdy na vrcholu amplitudy zahlcuje jeden zvuk druhý, na jejím dně lze lehce odlišit jakýkoli záchvěv a každé zvukové škobrtnutí. S každým zopakovaným zvukem se ztrácí nejistota. Chvíle, které na začátku spíš uklidňovaly, s blížícím se závěrem bičují pozornost. Najednou se zdají být dobře známé, uchopitelné, okázale ignorují jakékoli konvenční uspořádání, přímo vybízejí do nich naskočit a nechat se unášet až k ruchovému osvícení.

Tma, kterou má na svědomí Kragrowargkomn, začíná stejně jako u Hlukárovy Neuromeditation přípravnou fází. Dofieldrecordingového úvodu z pera Patricka Tubina McGinleyho (Murmer) neproblikávají nevyzpytatelné záškuby, ale regulérně ho protkává a posléze takřka zcela nahrazuje hluboký bass. A jeho hloubka je vskutku dechberoucí, přitom vábivá a půvabná. „Tma je pouze nedostatek světla,“ píše se v anotaci desky a právě tyhle nejnižší tóny jako by byly tím místem, kam nedopadne ani ten poslední a nejzbloudilejší sluneční paprsek. Když se přidají kytary v sludgeově pomalé a donekonečna se táhnoucí melodii, je to jako předzvěst blížící se bouře. Ta však nepřichází z ničeho nic. Ukolébanou mysl tón po tónu, úder po úderu nejdřív doslova omračuje tíživé dusno a vidina strhujícího lijáku působí jako ty nejúžasnější vyhlídky. Ani Kragrowargkomn se ale nedotkne prvoplánové gradace po zdánlivém klidu. Z okamžiků toho největšího napětí se opět vrací do dunivě hypnotického stavu.

Z něj vede cesta skrze dlouhé, chladně neúprosné rytmy. Stejně jako v případě Hlukára je nutné si osvobozující pocit zasloužit. Proposlouchat se na samotné dno a projít si mnoha kruhy tápání, postupně se měnícím ve skálopevnou (sebe)jistotu vkovanou do repetitivních motivů, akcelerujících tak pomalu, že je možné si toto zrychlení uvědomit až za dlouhou dobu. Díky neměnné kontinuitě je obtížné odhalit, kde se vlastně odehrála změna. V určitém, avšak zcela nekonkrétním okamžiku, jsou náhle všechny zvuky daleko rozostřenější a mnohem méně uchopitelné. Rytmus se ztratí a nad krajinou se střídá jeden vazbivý kytarový hřmot za druhým. A pak přijde první vlna a hudba udeří v krátké, ale zcela intenzivní deathmetalové smršti ohýbající kmeny stromů až k hranici přelomení. Nejsou to dlouhé okamžiky, ale svou intenzitou nabízejí neochvějný osvobozující pocit.

Nezapomenutelnost obou nových nahrávek slovenského Urbsoundu spočívá ve schopnosti postupně srůst s každým motivem, tónem i zarachocením. I v těch nejnepřístupnějších momentech dávají spoustu prostoru k uchopení, převrácení, (dez)interpretování a hlavně rozbíjejí dogmata i tam, kde by se něco jako dogma jen sotva dalo čekat.

Info

Hlukar – Neuromeditation (Urbsounds, 2020)
bandcamp interpreta

Kragrowargkomn – Tma (Urbsounds, 2020)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Helms Alee demonštrujú svoju vyzretosť

Filip Švantner 11.04.2022

Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.

Nadčasová kontroverze (Hvězdná pěchota)

Jiří V. Matýsek 02.04.2022

Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (Houeida Hedfi)

Jiří Přivřel 01.04.2022

Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.

Post-apokalyptický ambient aneb Yeule je späť

Ema Klubisová 17.03.2022

Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.

Jako na kolotoči (VDYD)

Veronika Tichá 15.03.2022

VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.

Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Eva Mrázková 09.03.2022

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace