Články / Recenze

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.08.2020

Bratislavský label Urbsounds vyrostl v roce 2001 díky společné práci tří experimentátorů Michala Lichého (Urbanfailure), Tobiáše Potočného (RBNX) a kapely Jamka. Coby producenti se věnují především experimentální hudbě a nabízejí prostor obdobně zaměřeným hudebníkům, kteří rádi využívají ty nejrozmanitější syntezátory, ruchové nástroje nebo všemožně přestavěné a upravené krabičky na rachot. Jedním z nich je i průzkumník těžko zkrotitelného lomození Peter Kerekeš aka Hlukár, jehož druhé album Neuromeditation od počátku funguje jako perfektní anestetikum na obavy z neznámého. Zároveň povzbuzuje nekonečně hlubokou zvědavost a vlastně i touhu po stále niternější introspekci. Zázemí u malého vydavatele našla i industriálně-postmetalová Tma od taktéž jednočlenného projektu Kragrowargkomn, za nímž stojí poněkud tajemný G#, známý třeba z drone-metalové Mantry. Obě desky spojuje významný podíl meditativní estetiky, pomalosti i rafinované gradace, a především svérázného míchání všech zvukových barev.

Neuromeditation se v úvodní skladbě potápí do ambientní hloubky plné šumu a záhy se objevují pulzy, záblesky, flashbacky a významně deformovaný hlas. Hluboký, nesrozumitelný. Hlas, jenž buď není z tohoto světa, nebo je z tak nepřístupného nevědomí, že není možné mu porozumět. Hlukar vytváří poctivou noisovou kompozici, ale stylová škatulka u něj vůbec není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Od začátku se k jakémukoli divočení dostává neskutečně pomalu. Jako by ten nejintenzivnější zážitek potřeboval dlouhou přípravu a velice specifické neurální nastavení, k jehož aktivaci je potřeba naše kognitivní schopnosti co nejlépe ukolébat.

Vzápětí se odhaluje celý zvukový mikrosvět. Silně lakovanou zvukovou plochu rozdrásávají ruchové škrábance, začíná se třást a jakýkoliv ze začátku změkčený okamžik postupně odhazuje i ten poslední zbytek opatrnosti. Není zde ale žádná násilnost nebo bezohlednost. Každá gradace zní sebejistě a explozivně, ale pak… ústup. Hlasité i tišší souvislosti následují jedna druhou po decentně narýsované sinusoidě, kdy na vrcholu amplitudy zahlcuje jeden zvuk druhý, na jejím dně lze lehce odlišit jakýkoli záchvěv a každé zvukové škobrtnutí. S každým zopakovaným zvukem se ztrácí nejistota. Chvíle, které na začátku spíš uklidňovaly, s blížícím se závěrem bičují pozornost. Najednou se zdají být dobře známé, uchopitelné, okázale ignorují jakékoli konvenční uspořádání, přímo vybízejí do nich naskočit a nechat se unášet až k ruchovému osvícení.

Tma, kterou má na svědomí Kragrowargkomn, začíná stejně jako u Hlukárovy Neuromeditation přípravnou fází. Dofieldrecordingového úvodu z pera Patricka Tubina McGinleyho (Murmer) neproblikávají nevyzpytatelné záškuby, ale regulérně ho protkává a posléze takřka zcela nahrazuje hluboký bass. A jeho hloubka je vskutku dechberoucí, přitom vábivá a půvabná. „Tma je pouze nedostatek světla,“ píše se v anotaci desky a právě tyhle nejnižší tóny jako by byly tím místem, kam nedopadne ani ten poslední a nejzbloudilejší sluneční paprsek. Když se přidají kytary v sludgeově pomalé a donekonečna se táhnoucí melodii, je to jako předzvěst blížící se bouře. Ta však nepřichází z ničeho nic. Ukolébanou mysl tón po tónu, úder po úderu nejdřív doslova omračuje tíživé dusno a vidina strhujícího lijáku působí jako ty nejúžasnější vyhlídky. Ani Kragrowargkomn se ale nedotkne prvoplánové gradace po zdánlivém klidu. Z okamžiků toho největšího napětí se opět vrací do dunivě hypnotického stavu.

Z něj vede cesta skrze dlouhé, chladně neúprosné rytmy. Stejně jako v případě Hlukára je nutné si osvobozující pocit zasloužit. Proposlouchat se na samotné dno a projít si mnoha kruhy tápání, postupně se měnícím ve skálopevnou (sebe)jistotu vkovanou do repetitivních motivů, akcelerujících tak pomalu, že je možné si toto zrychlení uvědomit až za dlouhou dobu. Díky neměnné kontinuitě je obtížné odhalit, kde se vlastně odehrála změna. V určitém, avšak zcela nekonkrétním okamžiku, jsou náhle všechny zvuky daleko rozostřenější a mnohem méně uchopitelné. Rytmus se ztratí a nad krajinou se střídá jeden vazbivý kytarový hřmot za druhým. A pak přijde první vlna a hudba udeří v krátké, ale zcela intenzivní deathmetalové smršti ohýbající kmeny stromů až k hranici přelomení. Nejsou to dlouhé okamžiky, ale svou intenzitou nabízejí neochvějný osvobozující pocit.

Nezapomenutelnost obou nových nahrávek slovenského Urbsoundu spočívá ve schopnosti postupně srůst s každým motivem, tónem i zarachocením. I v těch nejnepřístupnějších momentech dávají spoustu prostoru k uchopení, převrácení, (dez)interpretování a hlavně rozbíjejí dogmata i tam, kde by se něco jako dogma jen sotva dalo čekat.

Info

Hlukar – Neuromeditation (Urbsounds, 2020)
bandcamp interpreta

Kragrowargkomn – Tma (Urbsounds, 2020)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.