Anna Pleslová | Články / Recenze | 18.10.2013
Králové strýčka Leona se vracejí po dvou letech s novým albem. V jednu chvíli to ale vypadalo, že nahrávka nakonec nebude, bratři a bratranec se totiž pohádali a téměř rozešli. Vždyť také byli od roku 1999, kdy se dali dohromady, stále v jednom kole – skládání, album, tour, skládání, album, tour... kdo by to takhle dlouho vydržel, a to ještě se svými příbuznými! Kluci ale mezitím dospěli, měli svatby a děti. Všechno si vyříkali, zařídili si domácí studium a na chvíli se tam zavřeli. Vzniklo Mechanical Bull.
Po čtvrtém albu Only By the Night, po prudkém příklonu k popu a velkému komerčnímu úspěchu od nich asi nikdo moc nečeká, že se vrátí k říznému garážovému zvuku. Někteří možná ani netuší, že "špinaví" Kigs of Leon někdy existovali. Já začínala právě na jejich starých albech, a proto teď skřípu zuby. Chybí mi mladická nadšenost, šťavnatost... moc se s tím teď pářou. Asi "syndrom vyzrálých kapel", které si říkají, že by měly udělat něco opravdu chytlavého a propracovaného, když už jsou ta stadionová kapela. Víc jim to slušelo v maštale na seně. Jediné, co v jejich písních zůstalo, je pozitivní pocit a uvolněnost čišící z místa, kde vyrůstali – prosluněného Tennessee.
Album splývá, protože většina skladeb má podobnou stavbu – hluboký opakující se kytarový tón na začátku typu „koníček běží“, pak zvonivé kytary, místy melancholicky echovité, a na konci hlasitý zpěv a plno nástrojů, hlavně šumivých činelů. V hlavě mi zůstávají jen čtyři výraznější songy – úvodní singl Supersoaker, který je sice příhodně mainstreamový, ale připomíná rozjařenost raných alb, díky bohu za závan živočišnosti. Následující Rock City s ležérním zpěvem à la Jack White/Damon Albarn, jen nechápu klasická kytarová sóla jak od AC/DC. Ještě bych vyzdvihla Don't Matter, která neutuchající stejnou melodií a protáhlým zpěvem připomíná Queens of the Stone Age (do Kalifornie není z Tennessee daleko).
Následují pomalejší, nic neříkající songy. Posledním zajímavějším kouskem je až Family Tree, ve kterém si bratři vyřizují účty a je konečně cítit nějaký drive a správná naštvanost, funky rytmus a ke konci množený zpěv připomínající gospelové zpěvy. Tyhle stopy po křesťanské výchově mi vůbec nevadí, klidně by z ní mohli těžit víc.
Mechanical Bull navazuje na předchozí „plážové“ album Come Around Sound Down, jen už není tak plážové. V tvorbě Kings of Leon jsou stále cítit country a gospelové počátky, ale stále více se proměňují do nenápadité, tuctové formy. Projevuje se to dokonce i na jejich image. Zpěvák Caleb Followill najednou vypadá jako strejda Sam, ostříhaný a odulý ve své džínové bundičce, Nathan sundal vousy a ztratil vzhled bubnujícího Krista. Kytarista Matthew zhubnul a dohromady jsou to hezcí upravení chlapíci a ti přece nemůžou hrát tak tvrdě. Asi budeme muset počkat tak dvacet let. Ve stáří se všichni pánové vracejí ke svým kořenům, ne?
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.