Články / Recenze

Strejdové z Leonu (Kings of Leon)

Strejdové z Leonu (Kings of Leon)

Anna Pleslová | Články / Recenze | 18.10.2013

Králové strýčka Leona se vracejí po dvou letech s novým albem. V jednu chvíli to ale vypadalo, že nahrávka nakonec nebude, bratři a bratranec se totiž pohádali a téměř rozešli. Vždyť také byli od roku 1999, kdy se dali dohromady, stále v jednom kole – skládání, album, tour, skládání, album, tour... kdo by to takhle dlouho vydržel, a to ještě se svými příbuznými! Kluci ale mezitím dospěli, měli svatby a děti. Všechno si vyříkali, zařídili si domácí studium a na chvíli se tam zavřeli. Vzniklo Mechanical Bull.

Po čtvrtém albu Only By the Night, po prudkém příklonu k popu a velkému komerčnímu úspěchu od nich asi nikdo moc nečeká, že se vrátí k říznému garážovému zvuku. Někteří možná ani netuší, že "špinaví" Kigs of Leon někdy existovali. Já začínala právě na jejich starých albech, a proto teď skřípu zuby. Chybí mi mladická nadšenost, šťavnatost... moc se s tím teď pářou. Asi "syndrom vyzrálých kapel", které si říkají, že by měly udělat něco opravdu chytlavého a propracovaného, když už jsou ta stadionová kapela. Víc jim to slušelo v maštale na seně. Jediné, co v jejich písních zůstalo, je pozitivní pocit a uvolněnost čišící z místa, kde vyrůstali – prosluněného Tennessee.

Album splývá, protože většina skladeb má podobnou stavbu – hluboký opakující se kytarový tón na začátku typu „koníček běží“, pak zvonivé kytary, místy melancholicky echovité, a na konci hlasitý zpěv a plno nástrojů, hlavně šumivých činelů. V hlavě mi zůstávají jen čtyři výraznější songy – úvodní singl Supersoaker, který je sice příhodně mainstreamový, ale připomíná rozjařenost raných alb, díky bohu za závan živočišnosti. Následující Rock City s ležérním zpěvem à la Jack White/Damon Albarn, jen nechápu klasická kytarová sóla jak od AC/DC. Ještě bych vyzdvihla Don't Matter, která neutuchající stejnou melodií a protáhlým zpěvem připomíná Queens of the Stone Age (do Kalifornie není z Tennessee daleko).

Následují pomalejší, nic neříkající songy. Posledním zajímavějším kouskem je až Family Tree, ve kterém si bratři vyřizují účty a je konečně cítit nějaký drive a správná naštvanost, funky rytmus a ke konci množený zpěv připomínající gospelové zpěvy. Tyhle stopy po křesťanské výchově mi vůbec nevadí, klidně by z ní mohli těžit víc.

Mechanical Bull navazuje na předchozí „plážové“ album Come Around Sound Down, jen už není tak plážové. V tvorbě Kings of Leon jsou stále cítit country a gospelové počátky, ale stále více se proměňují do nenápadité, tuctové formy. Projevuje se to dokonce i na jejich image. Zpěvák Caleb Followill najednou vypadá jako strejda Sam, ostříhaný a odulý ve své džínové bundičce, Nathan sundal vousy a ztratil vzhled bubnujícího Krista. Kytarista Matthew zhubnul a dohromady jsou to hezcí upravení chlapíci a ti přece nemůžou hrát tak tvrdě. Asi budeme muset počkat tak dvacet let. Ve stáří se všichni pánové vracejí ke svým kořenům, ne?

Info

Kigs of Leon – Mechanical Bull (RCA, 2013)

http://www.kingsofleon.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?