Články / Recenze

Vlakem s Martinem E. Kyšperským

Vlakem s Martinem E. Kyšperským

Fomas | Články / Recenze | 27.01.2017

Z Prahy do Brna to vlakem sice chvíli trvá, ale stvořit během cesty konceptuální desku dokáže jen Martin Evžen Kyšperský. Na čtvrté sólovce upustil až na výjimky od živých nástrojů a postavil ji na zvuku starých syntezátorů, basových smyček a automatickém bubeníkovi. Chladnou elektroniku osvěžují ženské vokály a ve dvou písních zazní i trumpeta. Melodie nejsou nijak komplikované, a díky tomu si je rychle zapamatujete, taneční kousky jako Přesličky, Spolucestující nebo Vlakový personál z hlavy jen tak nevypudíte. Z pomalejších písní stojí za zmínku hypnotické Hlasy z vedlejších kupé a Ženy - jako byste z prosluněných polí vjeli do dlouhého chladného tunelu.

Každému, kdo aspoň trochu zná Kyšperského poetiku, musí být jasné, že textově se nejedná o obyčejný popis cesty. Co by se taky muselo stát, aby to vydalo na příběh pro celé album? To spojují spíše volné asociace, myšlenkové proudy vyvolané pohledem na ubíhající krajinu a útržky rozhovorů spolucestujících. Polosen, který se vám zdá, když podřimujete v přetopeném kupé.


V úvodní i závěrečné písni sice Kyšperský zpívá, že zatím se neděje nic, vagony stojí a vlak se nehýbe, ale i to nic je v jeho podání všechno. Krátké texty víří stále dokola, stejně jako melodické linky. Během chvíle vás uhranou a přenesou do autorova světa, kde jsou lampy s dlouhými krky nebo ty ve tvaru přesličky, jiné jako kapradí. Jak je to ještě daleko do Kolína, do Kamkolína?

Ze snění vás probere až pískání zavírajících se dveří skvěle zakomponované do melodie poslední skladby Nic 2. Sedám si do jiného kupé a už mne nenapadá vůbec nic. Jen to, že Martin E. Kyšperský je opravdu talent a bude zajímavé sledovat, jakým směrem se budou ubírat jeho domovské Květy po loňské personální obměně. Pokud tímto, tak se není čeho bát.

Info

Martin E. Kyšperský – Vlakem (Polí5, 2016)
www.poli5.bandcamp.com/album/vlakem

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.