Články / Recenze

Vlakem s Martinem E. Kyšperským

Vlakem s Martinem E. Kyšperským

Fomas | Články / Recenze | 27.01.2017

Z Prahy do Brna to vlakem sice chvíli trvá, ale stvořit během cesty konceptuální desku dokáže jen Martin Evžen Kyšperský. Na čtvrté sólovce upustil až na výjimky od živých nástrojů a postavil ji na zvuku starých syntezátorů, basových smyček a automatickém bubeníkovi. Chladnou elektroniku osvěžují ženské vokály a ve dvou písních zazní i trumpeta. Melodie nejsou nijak komplikované, a díky tomu si je rychle zapamatujete, taneční kousky jako Přesličky, Spolucestující nebo Vlakový personál z hlavy jen tak nevypudíte. Z pomalejších písní stojí za zmínku hypnotické Hlasy z vedlejších kupé a Ženy - jako byste z prosluněných polí vjeli do dlouhého chladného tunelu.

Každému, kdo aspoň trochu zná Kyšperského poetiku, musí být jasné, že textově se nejedná o obyčejný popis cesty. Co by se taky muselo stát, aby to vydalo na příběh pro celé album? To spojují spíše volné asociace, myšlenkové proudy vyvolané pohledem na ubíhající krajinu a útržky rozhovorů spolucestujících. Polosen, který se vám zdá, když podřimujete v přetopeném kupé.


V úvodní i závěrečné písni sice Kyšperský zpívá, že zatím se neděje nic, vagony stojí a vlak se nehýbe, ale i to nic je v jeho podání všechno. Krátké texty víří stále dokola, stejně jako melodické linky. Během chvíle vás uhranou a přenesou do autorova světa, kde jsou lampy s dlouhými krky nebo ty ve tvaru přesličky, jiné jako kapradí. Jak je to ještě daleko do Kolína, do Kamkolína?

Ze snění vás probere až pískání zavírajících se dveří skvěle zakomponované do melodie poslední skladby Nic 2. Sedám si do jiného kupé a už mne nenapadá vůbec nic. Jen to, že Martin E. Kyšperský je opravdu talent a bude zajímavé sledovat, jakým směrem se budou ubírat jeho domovské Květy po loňské personální obměně. Pokud tímto, tak se není čeho bát.

Info

Martin E. Kyšperský – Vlakem (Polí5, 2016)
www.poli5.bandcamp.com/album/vlakem

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?