Články / Seriály

Vstupní prohlídka: Durchumdurch

Vstupní prohlídka: Durchumdurch

redakce | Články / Seriály | 12.04.2021

Hudba je pro kapelu Durchumdurch především způsob komunikace, vyjádření pocitů a emocí. Hrají spolu od roku 2007 a nikomu z nich prý už dávno není dvacet, pořád je to ale baví. „Jsme prostě čtyři chlápci, kteří už mají své první lokální kapely, kterými chtěli prorazit a neprorazili, dávno za sebou. V Durchumdurch jsme se sešli z potřeby zahrát si a společně tvořit. Žádné velké ambice. Nikam se neženeme, ale samozřejmě hrajeme rádi a máme i nějaké fanoušky. Většinou hrajeme v takových obskurních, undergroundových klubech. Ale milujeme to. Je to pro nás taková očistná záležitost,“ říkají. A trochu se rozpovídají…

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?
Marek: Tohle nebude lehký rozhovor… Kdo z nás vlastně ví, jaký styl hrajeme?

Radek: Tak já možná začnu s tou inspirací. Byl pátek, myslím, že tak 11. září 1987. Můj starší bratr se ten den vracel z internátu a přivezl něco, co jsem do té doby ještě neslyšel. Kazety s nahrávkami Plastiků a DG 307. To byl ten iniciační rituál. Zanechalo to ve mně takovou nesmazatelnou stopu, že jsem musel založit první kapelu. Co na tom, že jsem neuměl na nic hrát. No a pak už se to všechno nabalovalo: nová vlna, punk, psychedelický rock, jazz...

Petr: Mě taky inspiruje spousta hudby, ale potkává se to s tím, co umím hrát.

Viktor: Já v dětství poslouchal hlavně to, co bylo povolené pouštět v rádiu a televizi, anebo to, co se doma pouštělo na gramofonu. Takže se potkával tehdejší mainstreamový pop s klasikou. Když je vám čtyři, pět nebo šest, tohle vás musí ovlivnit na celý život. Alespoň podle Freuda určitě jo… Pak hrajete, co hrajete. Samozřejmě potom přišla puberta a s ní heavy metal, punk, hardcore, psychedelika, etno atd. Mě ovlivnilo asi všecko.

Marek: Pro mě bylo tou prvotní inspirací určitě Brno druhé poloviny osmdesátých let, klub Křenová 75 a punk. A pak osvobození od punku v následující dekádě. Tehdy za to mohly kapely, které spojovaly např. hardcore, free jazz, avangardu a další žánry, třeba Dog Faced Hermans, Trottel, Assassins of God. To mi otevřelo cestu k mnoha dalším hudebním stylům, které byly v tehdejší ortodoxní punkové subkultuře zapovězené. No a nakonec jsem se postupně smířil i s „mainstreamem”, jako je Nick Cave, David Bowie a podobně. Je toho moc. Byly taky roky, kdy jsem neposlouchal skoro nic. Teď mě inspiruje i současná česká scéna, kterou po očku sleduju. Jsou to pořád spíš ty podzemní labely.

Viktor: Je toho opravdu spousta a možná proto ten náš styl neumíme definovat.

Marek: No a to jsme s zatím bavili víceméně jen o hudební inspiraci a nějakém prvním zasvěcení. Vedle hudby mě určitě inspiruje i výtvarné umění nebo film, ale taky lidi kolem mě. Lidi, se kterými jsem se setkal a třeba to nebylo úplně příjemné, anebo naopak lidi, které denně potkávám a mám je rád. A taky jsou to určitě i lidi z kapely. Určitě se inspirujeme navzájem. Možná by bylo fajn se podívat i na to, jak nás inspiruje samotná ambice hrát. Když bych naši hudbu přirovnal třeba k obrazům, tak to nejsou scenérie, které si chceš úplně pověsit do obýváku, ale pro nás, nebo alespoň pro mě osobně, je to hodně důležité. Je to pro mě taková očistná záležitost… Terapie.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Radek: Momentálně se bavím svými dvěma dětmi a psem. Všichni tři jsou v pubertě a je to zkrátka paráda. Jinak se živím ve vodohospodářství a už pěkně dlouho.

Marek: Mě vedle hraní baví spousta dalších věcí. Když to vezmu ve vztahu k hudbě, tak asi nejvíc mě baví, když jsem sám v lese. Někdy chodím jen tak a někdy třeba sbírám houby a to i v období, kdy to není zcela běžné – třeba i v zimě. Tohle mě vlatně taky hodně inspiruje. No ale vzhledem k tomu, že mám rodinu a dvě poměrně malé děti, tak takových chvil moc není. I s dětmi často chodíme ven, ale to už pro tu inspiraci není tolik prostoru. Pak se snažím budovat naši malou permakulturní zahradu. V neposlední řadě se taky podílím na realizaci festivalu Meziprostor.

Petr: Já se rád bavím s přáteli – třeba u piva.

Viktor: Čím se bavím vedle hudby? No, bavím se vším, co mě baví. Teď je to teda nejvíc moje pětiletá dcera, pak odpočinek. Taky rád vařím, to mě opravdu baví. Bavení s přáteli u piva mě baví taky a teď mi hlavně chybí. Jinak už víc jak 25 let pracuju v reklamě a to mě ještě stále baví.

Marek: A abych nezapomněl, to, co mě taky hodně baví, je náš vedlejší projekt Chlapi kolem stolu. To vzniklo na našich zkouškách. Místo abychom hráli, tak sedíme v kuchyni a pouštíme si muziku.

Viktor: A kecáme o všem možném a zkoušíme. Tedy zkoušíme různé dobroty, popíjíme, filozofujeme. Nebo třeba u toho i lisujeme víno, vylepšujeme studio-zkušebnu, grilujeme, atd. Prostě pořád něco zkoušíme a občas si i zahrajeme. Tohle nám teď trochu chybí.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Radek: Když jedeme někam hrát a já musím řídit.

Petr: V kapele prasklá struna. Bez kapely, že chybí kapela.

Viktor: Nejhorší je, když se nedaří, když se vzájemně nepropojí energie. Taková ta marnost nad marnost. Naštěstí je to málokdy. A hrát bez kapely, to je úplná marnost.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Radek: Litr slivovice?

Viktor: Mě bezpečně rozhodí, když někde hrajem a já si zapomenu vzít židličku k bicím. Protože jiná tam většinou nebude a já pak musím shánět a prosit. To jsem pak opravdu rozhozený. A když pak sedím při hraní třeba na školní židli nebo pařezu a pod zadkem mám ještě tři deky. Ale stejně to nějak dáte. Musíte.

Marek: Mě bezpečně rozhodí, když se mě Viki uprostřed koncertu ptá, jaká že je další skladba.

Petr: Sundaná podprsenka fanynky?

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Marek: Co je to backstage?

Radek: Tohle fakt moc neřešíme.

Marek: Nejdůležitější jsou na akcích lidi. Myslím ten kontakt s nima.

Petr: Tak ať jsme trochu konkrétní: Asi bez piva – tedy pokud neřídím – a bez pořádného sójového guláše.

Viktor: Jo, pivo určitě potěší a nějaká ta večeře po hraní taky neuškodí. Pokud je tedy nějaká backstage opravdu vůbec k dispozici. Ale i to sezení mezi návštěvníky akce či klubu je v pohodě, alespoň máte rychlou zpětnou vazbu.

Marek: Super je, že i když to moc neřešíme a nemáme žádné speciální požadavky, tak nás na některých akcích pořadatelé příjemně překvapí. Třeba jeden promotér z okolí Třince je svou gastronomií fakt vyhlášený. Ale i na jiných místech jsme často dostali luxusní jídlo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Radek: Hlavně spotřební matroš – struny, trsátka, šňůry a milion dalších věcí.

Marek: Aktuálně mám takovou menší mánii v nakupování kytarových krabiček. Ale nejsem kytarista. Stavím si teď takový nový setup ke svým DIY hračkám. Chtěl bych to víc používat na živém hraní.

Viktor: Hodně času jsme nedávno všichni strávili ve studiu a nahrávali nějaké nové věci. Ať už společně, nebo individuálně. Dokud to teda ještě šlo. Teď už to kvůli covidu všecko řešíme a ladíme hlavně virtuálně, protože už to ani jinak nejde. Osobně si chci každopádně pořídit komplet nové činely, protože už je to potřeba, a taky nějaké další věcičky k bicím. Investovat je třeba.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Radek: Je nás moc. Nedostatečná ekologie. Fake news.

Petr: Přesně: Jsme nezodpovědní a řítíme se do pekel.

Marek: Myslím, že jsme to, jako lidi, trochu pokazili. Mrzí mě, že jsme to nechali zajít tak daleko a místo toho, abychom společně řešili, jak dál, uchyluje se řada lidí jen k vymýšlení toho, jak ojebat ostatní ve svůj vlastní prospěch. Přesto všechno jsem stále optimista a vidím světlo na konci tunelu. To byly asi víc než tři věty.

Viktor: Pro mě je to taková postmoderní kyberpunková polívka, ze které by nám všem mohlo být brzy asi trošku špatně. Rozhodně jsem zvědavý, kam tohle všecko dospěje. Nebo radši ani nejsem? Fakt nevím...

Info

Durchumdurch
web kapely

foto © se svolením kapely Durchumdurch

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Radio FMz: Soundtracky k bondovkám

Kateřina Cumin, Aneta Martínková, Maria Pyatkina, su 20.10.2021

Opět hledáme nejzajímavější tracky z uplynulého týdne, zlomená srdce, kam se podíváš.

Pořadatelská: Pavel Zelinka (Sanctuary.cz)

redakce 19.10.2021

Od začátku tisíciletí nárazově pomáhal s organizací koncertů, teď stojí za akcemi komunity kolem Sanctuary.cz, soustředěného na gotickou scénu nejen u nás.

Vstupní prohlídka: Skaraz

redakce 18.10.2021

O co jde česko-ukrajinsko-argentinské trojici? Vypimpená koncertní backstage to není.

10 + 1 = Bruno Bassi (The Gluts)

redakce 17.10.2021

Bubeník skupiny The Gluts, Bruno Bassi, se s námi podělil o jedenáctku písniček, které ho formovaly. Jak se to na něm projevilo, se můžete přesvědčit za pár dní v pražském…

God and Eve: Tak to pusť…

redakce 15.10.2021

Co říká Boh Vajec na novinku od Die Mannschaft? A který track vás donutí myslet na obřízku?

Track týdne: NOUS, Laraaji, Arji OceAnanda - Giving Praise

Jarmo Diehl 13.10.2021

Kruh je nekonečný? V podání Christophera Bona a jeho spolupracovníků (Thor Harris, Greg Fox ad.) určitě. Všední rituály a nevšední zážitky.

Vstupní prohlídka: Kolektivní Halucinace

redakce 11.10.2021

Kolektivní Halucinaci baví písně od minnesengrů Krále Václava II. až po Lennona a McCartneyho, Dylana, Janotu, Typlta nebo Lyrika a Beneho.

Vstupní prohlídka: The Sidewaves

redakce 27.09.2021

Na internetech se toho o nich příliš nedočtete, tak jsme šli přímo ke zdroji. Indiepopoví The Sidewaves.

Tak daleko, tak blízko: Pavel Štorek

redakce 19.09.2021

Pavel Štorek je uměleckým ředitelem festivalu mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. Kde se sám rád pohybuje?

Douška vydavatelská: Real Music House

redakce 15.09.2021

Vydavatelství Real Music House je na slovenské hudební scéně jedenáct let a za tu dobu vydalo více jak sto nahrávek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace