redakce | Články / Sloupky/Blogy | 03.01.2021
Na čtvrtém místě výroční ankety Desky roku se umístila takřka biblická dvojice – Tomáš Kopáček aka Black Tar Jesus vracející se po letech s deskou Year Insane, která slouží jako memento jednoho šíleného rozchodu, a Moses Sumney, který rovnou přiznává, že mu jisté tenze dělají v životě dobře. Na albu Græ studuje šedá místa mezi láskou a její absolutní absencí. A vzkazuje, že být sám není od věci.
Domácí
4. Black Tar Jesus – Year Insane (Btj) 60 bodů
Tomáš Kopáček je fantom tuzemské indierockové scény, který se pravidelně objevuje, překvapuje novou polohou, aby zase mizel. Za posledních patnáct let byl součástí několika skupin i sólových projektů, za všechny jmenujme Mon Isomnie, Latviri, Tempelhof nebo India. Nad Black Tar Jesus visel otazník od roku 2013, kdy vydali druhou desku u labelu Stoned to Death, až teprve loni se ustálila sestava, kterou vedle Kopáčka tvoří bubeník Ondřej Blaha. Album Year Insane odráží umělcův ústup od kytarové hudby, který dokazuje i nahrávání ve vršovickém klubu Ankali nebo spolupráce s producentem Oliverem Torrem, pohybujícím se v modulárovém studiu Noise Kitchen.
Black Tar Jesus na Year Insane rozeznívá posmutnělou ozvěnou i ty nejzazší kouty a místa vnitřního světa. Zasněný, neurčitý stesk, putování zpět v myšlenkách – ať už se jedná o valivou Neither Do I, nebo nejrozostřenější Ecclesiastical Claims. Kopáček s Blahou nesklouzávají do nudně improvizačních pasáží ani netlačí na pilu. Příběh vyprávěný na Year Insane se odvíjí s lehkostí. Bez zbytečné lítostivosti.“ (Judita Císařová, Radio Wave)
57 hlasujících vybíralo z 99 alb
Zahraniční
4. Moses Sumney – Græ (Jagjaguwar) 29 bodů
Mosese Sumneyho máme ve Full Moonu v hledáčku již několik let, o rozhovor s ním jsme žádali už před vydáním jeho debutu Aromanticism. Velkolepě pojatý koncept Sumneyho novinky z počátku vzbuzoval trochu obavy, které se nakonec ukázaly jako zcela liché. Græ je ambiciózním, velkým albem, art popovým statementem, který přes hluboká existenciální témata obsahuje plno skvělých písniček. A ty jsou mimochodem i vysoce aktuální – jedním z hlavních Sumneyho témat jsou v roce 2020 tolikrát citované samota a izolace.
„Dalo se očekávat, že nenapodobitelný hlas Mosese Sumneyho zůstane nástrojem dechberoucí síly – proplétá se kolem podceňované dechové sekce na Cut Me, stoupá vysoko nad lkající kytaru ve skladbě Polly a v Me In 20 Years cloumá oslavnými vysokými tóny. Termíny jako pohlaví, žánr a rasa jsou jeden po druhém dekonstruovány, Sumney vybízí posluchače k přemýšlení, konejší je balzámem melodií a chlácholí je před tím, než vytáhne své teatrální triky. Græ je stejnou měrou elegantní i plné protikladů, v každém ohledu jde o náramný posluchačský zážitek – komplexní, nekonvenční a naprosto zásadní.“ (Jenessa Williams, DIY mag)
63 hlasujících vybíralo z 222 alb
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.