Eva Karpilovská | Články / Recenze | 19.01.2024
Úpěnlivost až dravost nástrojů, které spolu skvěle komunikují. Do toho vmíchejte svérázný zpěv a hluboké, někdy surrealistické texty a máte nové album Flat Worms. Deska nazvaná Witness Marks je neotřelou cestou, jak tato garage-punková trojice z Los Angeles skrze zvukové efekty, podmanivé linky i chytlavé refrény zvládla vyjádřit dojmy ze světa plného absurdit, silných emocí i zoufalství.
Album otevírá úderný zvuk zkreslené baskytary, do kterého se vloží kytarový riff, který jako by člověka střílel do vesmíru, znovu a znovu se stejnou intenzitou při každém opakování. Do toho se přidá zpěv Willa Ivyho, trochu vyprávěný a skvěle spolupracující s kytarou i rytmickou sekcí. Vyústí v melodický popový refrén. Píseň Sigalert vypráví o tom, jak se ze zoufalství rodí něco nového, co člověka rozhýbe a vysvobodí. Že by láska? Tato úvodní skladba každopádně nastavuje albu elektrizující laťku, které se mu pak skvěle daří držet.
Flat Worms si vystačí se třemi členy: bubeník Tim Hellman tvoří pevný rytmický základ, na kterém staví i basák Justin Sullivan nešetřící k tomu zkreslením a drsnými zvuky, přitom se nebojí melodičnosti. Ta zazáří v singlu Time Warp in Exile, kde basová linka spolu s kytarou krásně kreslí cestu písničkou. Will Ivy do toho křičí svou pravdu inspirovanou příběhem Abela a Kaina – tu o žárlivosti, kterou má každý z nás v sobě nevyhnutelně zakódovanou.
Kytarové riffy i sóla úpějí a odrážejí texty. V Suburban Swans se kytara nezastaví, riff ostrý jako břitva zesiluje napětí celé situace někoho, kdo musel odjet a po návratu mu nezbylo nic, k čemu se vlastně vrátit. Nic, co by tam mohl dělat, nikdo, koho milovat. Tahá ho to za srdce podobně jako onen neutuchající a na text i bicí s basou reagující riff.
Kytara střílí jako z kulometu ve skladbě SSRT, jejíž název a opět napjaté téma vycházejí z výzkumného testu korozního praskání pod tlakem. Ani pod napětím nelze přestat dýchat ani hýbat se, tak jako ocel nebo stříbro. V písni Sick of My Face zase kytara úpí spolu se zpěvákem omílajícím frázi z názvu. Nechybí ani ryze punkové písně jako Orions Belt a Gotta Know nebo jižanský rock připomínající 16 Days, ve které zpěvák truchlí z odchodu milé podobně jako její zoufalstvím zkypřené kytarové sólo z triol.
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty, aby se dotkly témat aktuálních i stále platných – odcizení, žárlivost, nátlak, láska. Americká trojice novým albem dokazuje, že punk is not dead – jen se míchá do různých žánrů, dotýká se mnoha témat a dokáže zaujmout, když má něco navíc.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.