Články / Offtopic / / Movie/dox

Jobové kapitalismu? (Pardon, nezastihli jsme vás)

Jobové kapitalismu? (Pardon, nezastihli jsme vás)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 14.12.2019

Režisér Ken Loach je vytrvalým kritikem stávajících sociálních poměrů na Britských ostrovech. Jeho filmy (třeba oceňovaný Já, Daniel Blake) popisují postavy, které uvízly ve slepých uličkách systému. Osud čtyřčlenné rodiny z jeho nejnovějšího snímku Pardon, nezastihli jsme vás jde daleko za hranu komfortnosti a nenabízí útěchu. Zadlužená rodina z nižší střední třídy žije život z ruky do huby: manžel je řidič doručovací společnosti, manželka obětavá zdravotní sestra. Oba práci obětují veškerý čas, aby mohli finančně zabezpečit chod domácnosti, rebelujícího syna i jeho mladší sestru.

Loach se hlásí k levicovým tvůrcům akcentujícím nedostatky kapitalismu, film to odráží třeba ve zkarikované postavě „vykořisťujícího“ zaměstnavatele. Příběh začíná ve chvíli, kdy se rodina nemůže z neutěšené finanční situace vymotat – těžiště filmu se posouvá od toho, proč se do dluhové pasti chytili, k tomu, jak (a jestli) se z ní mohou vysvobodit. Snímek je vystavěný tak, že za vším neštěstím hledá zejména společenský systém. Matka i otec v práci trpí a nemají se jak dovolat spravedlnosti, divákovi nezbývá, než s nimi sympatizovat.

Ve scénáři, který sleduje všední pracovní činnosti obou manželů, není mnoho místa pro vykreslení rodinného života. Když už, črtá ho se vší napjatostí, kterou střetávání přepracovaných rodičů a drzého mládí provází. Za mezigeneračními půtkami je ale cítit vzájemná láska, to dává filmu druhé, apolitické čtení: jak mohou obstát (rodinné) vztahy pod tlakem povinností? Tenze mezi rodiči a děti narůstá tím víc, čím méně času spolu mohou trávit, rodiče ztrácí představu o životě svých potomků. Ovšem dějová linka, ve které syn přichází o svou dobrou kamarádku, možná dokonce první lásku, vyšumí do ztracena.

Pardon, nezastihli jsme vás popisuje problematiku zadluženosti domácností z osobní i společenské perspektivy. Film je sugestivní, nenabízí úlevu ani odpočinek, dokonce si vystačí bez hudebního doprovodu, který by tíživost příběhu mohl odlehčit. Loach se nesnaží diváka bavit, nabízí syrový popis rodiny v nezastavitelné sestupné spirále. Znepokojivé otázky pokládá z ideologicky vyhraněných pozic, jež nemusí nutně oslovit ty, kteří jejich jeho názory nesdílejí.

Info

Pardon, nezastihli jsme vás
režie: Ken Loach, 2019
web distributora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julie Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Prizmatem ňader, staré dobré časy (Černé brýle)

Jaroslav Kejzlar 01.10.2022

Italský režisér Dario Argento, který stojí třeba za kultovním hororem Suspiria (1977), se vrací z režisérského důchodu mysteriózním thrillerem Černé brýle.

Není lehké býti rodičem (C’mon C’mon)

Andrea Kubová 29.09.2022

Joaquin Phoenix navštěvuje různá města v Americe, kde se ptá dětí a mladých lidí, jak si představují svoji budoucnost a jak vnímají svět kolem sebe.

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner 12.12.2021

Film se daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace