Články / Offtopic / / Movie/dox

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner | Články / Offtopic / / Movie/dox | 12.12.2021

Zrcadla ve tmě jsou celovečerním debutem absolventa FAMU Šimona Holého, který je krom režie podepsán i pod autorstvím scénáře, hudbou a produkcí. Film, jak sám uvádí, vznikl jako reakce na posledních deset let jeho života, obsahuje vlastní zkušenosti a úvahy o životě a partnerských vztazích, které se dostaly do mrtvého bodu. Ústředním motivem filmu je rozhovor hlavní hrdinky, tanečnice Marie (Alena Doláková) se svým přítelem (Bořek Joura). Oba prožívají vleklou partnerskou krizi a východiskem má být série šestatřiceti otázek, které si vzájemně kladou a poznávají tak své niterné pocity, sny a tužby. Od povrchnějších témat pozvolna přecházejí k velmi intimním a osobním postřehům. Ve snaze prohloubit existující vztah obnažují ty nejpalčivější pocity a dozvídají se řadu věcí nejen o tom druhém, ale i o sobě.

Šimon Holý má talent pro velmi autentický a přirozený dialog, za nímž stojí nejen přesně odpozorované situace, ale i bezesporu dlouhý proces hereckých zkoušek, hledání jazyka a celkového tónu, rovnováhy mezi improvizací a pevně daným textem. Způsob pojetí záměrně odkazuje na styl československé nové vlny, jejíž tvůrci stavěli krom jiného i na verismu, zachycení pravdy a opravdovosti v její plné škále. Výsledkem jsou dialogy, které vyvolávají neodbytný pocit, že nějak podobně komunikujeme i v našem soukromí, to, že každý z nás čas od času cítí stejnou trapnost plnou odmlk, přeřeků a slov, které generuje dřív, než si stačí urovnat myšlenky a přijít s patřičně přiléhavou odpovědí.

Daleko vyhraněnější je film co do formální podoby. Černobílé drama stojí a padá na několika převážně statických záběrech, přičemž v páteřních, mnohaminutových rozhovorech mezi Marii a Františkem kamera míří výhradně na herečku Alenu Dolákovou, která je tak podrobena nemilosrdně studii ze strany diváků. S postupujícím časem, a tím, jak se rozhovor stává intimnějším a emotivně vyhroceným, se mění i velikost záběru, takže se ke scéně vracíme ve stále detailnějších záběrech, které nám dají pocítit skutečnou důvěrnost a místy až nepříjemný pocit voyerismu. Takto intenzivní moment může být pro řadu diváků velmi nekomfortní a vizuální strohost na větší ploše poněkud neúnosná. Režisér je v tomto ohledu radikální a většinu všech ozvláštňujících výletů mimo interiér bytu, jakými jsou taneční nebo večírkové scény, využívá jako milosrdný nádech v jinak uzavřeném světě.

Debut Šimona Holého dokáže svou jinakostí a vůbec skrze absenci tradičních narativních mechanismů hravě pokoušet diváckou trpělivost a celkově tak směřovat k jinému druhu vnímání a prožívání, než jak je u běžné kinematografie zvykem. Místy můžeme mluvit o jednotvárnosti a repetitivnosti, přesto se mu daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které často vedeme se svými protějšky – byť občas jen v duchu. Naneštěstí ne všechny scény obsahují onu lehkost a autenticitu. Především momenty z tanečních zkoušek překvapují hereckou strojeností a nepříjemně teatrálními gesty, které ředí tolik kýženou vzdušnost a obecně civilní tón. I přesto jsou Zrcadla ve tmě odvážný a herecky pevný snímek, takže mu můžeme odpustit i pár těch lehce falešných tónů.

Text vyšel v magazínu Full Moon #126.

Info

Zrcadla ve tmě
Facebook, Aerofilms, Aerovod

foto © se svolením Aerofilms

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julie Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Prizmatem ňader, staré dobré časy (Černé brýle)

Jaroslav Kejzlar 01.10.2022

Italský režisér Dario Argento, který stojí třeba za kultovním hororem Suspiria (1977), se vrací z režisérského důchodu mysteriózním thrillerem Černé brýle.

Není lehké býti rodičem (C’mon C’mon)

Andrea Kubová 29.09.2022

Joaquin Phoenix navštěvuje různá města v Americe, kde se ptá dětí a mladých lidí, jak si představují svoji budoucnost a jak vnímají svět kolem sebe.

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Přípravy k filmu T: Posmutnělé čekání na konec světa

Štěpán Nezbeda 09.12.2021

Do kin tento měsíc vstupuje Zvláštní cenou poroty MFDF Ji.hlava oceněný snímek Přípravy k filmu T. šestapadesátiletého debutanta Milana Klepikova.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace