Půvabná dvojverší (Fievel Is Glauque)

Centrem Fievel Is Glauque je dvojice umělců Zach Phillips a Ma Clément. Seznámili se poté, co byla Ma jako bývalá studentka medicíny přivolána svým kamarádem Ericem Kinny, aby zkontrolovala zdravotní stav Phillipse, který narazil do pouliční lampy. Setkání Clément vnímá jako nevyhnutelný výsledek štěstí a náhody. To bylo v roce 2018, ale první sbírka vyšla až o tři roky později. Kompilace God’s Trashmen Sent to Right the Mess si za svou krátkou existenci vybudovala téměř až kultovní status díky unikátní směsi jazzu, bossa novy, indie popu a spousty dalších zdánlivě nesouvisejících žánrů, nahrané jedním mikrofonem a za jeden den. Lo-fi zvuková kvalita dává výkonům sentimentální šarm a hudba zní, jako by vycházela z nejzajímavějšího sklepa pod povrchem země. Následně se skupina vydala na turné s ostřílenými veterány Stereolab, kteří si Fievel Is Glaque vyhlídli po úspěchu zmíněné kompilace. Co dál?

Odpovědí je Flaming Swords, které v porovnání s God’s Trashmen přináší několik změn. Výkony jsou nahrány čistěji. Zvuk okouzlující plechovky nahrazuje profesionální a lesklá produkce, kde každý nástroj má svoje místo ve společném harmonickém soužití. Stylově se deska vzdaluje od roztomilého lehkého popu a přibližuje se více jazzové fúzi, která dosahuje disonantní intenzity, s níž se předešlá kolekce nepotkala. Změna přichází i v muzikantském ansámblu, což pro Fievel Is Glauque není nic nového, jelikož personál se mění podle potřeby. Nejvýraznější novinkou je pedálová steel kytara Erica Kinnyho.

Původní šarm ale nikam nemizí. Souhra skupiny je silná, jak jen může být, a krátké jazzové jednohubky létají jedna za druhou. První z nich je výbušný title track, kde se údery disharmonie střídají s poezií melodicky zpívanou Clément. Text a hlas jsou pro většinu alba stěžejní. Vokál je průvodcem spletitými kompozicemi, přičemž sám hraje roli v celkové sonické souhře a slova svojí abstrakcí přidávají další vrstvu komplexnosti. Intuitivní termíny, jako by byly vytaženy ze svých vlastních stupnic, které jsou s hudbou spojené a zároveň jsou jí cizí. Často je význam až na druhém místě za hravými asociacemi. Vznikají tak vtipná a půvabná dvojverší jako „Když budeš víc plakat/Budeš méně čůrat“ (přeloženo z francouzštiny, kterou někdy Clément také zpívá).

Stručnost jednotlivých písní dává albu svižné a souvislé tempo. Songy nenudí, protože to nestihnou. Fievel zůstává skupinou, která ukazuje stejně tak moc, jako skrývá pod povrchem. Osmnáct písniček je tak osmnáct příjemných a zároveň složitých hádanek a vtípků, které člověk nemusí řešit a chápat, aby si je užil.