Davo Krstič | Články / Reporty | 10.07.2014
Metallica patří už spoustu let k velkým fandům grungeové kapely Alice in Chains. Partu ze Seattlu vzala s sebou na šňůru k Černému albu a v devadesátém třetím jsme Alici málem viděli v Brně. Jenže frontman Layne Staley měl tehdy lapálie s drogami (kdyby jen tehdy, že), a předskokany tak na poslední chvíli dělali Sucidal Tendencies. Když Metallica koncertovala v Praze v devadesátém šestém, dobře si pamatuju, že během přestavby pódia hrála jako kulisa celou dobu eponymní deska Alice in Chains (ta s třínohým psem na obalu). Když ve stejném roce natáčela kapela akustický živák pro MTV, nechyběli v sále ani členové Metalliky – proto taky na začátku skladby Sludge Factory zní krátký úryvek z Enter Sandman. Zkrátka a dobře, to, že se Alice in Chains objevili na seznamu vystupujících kapel na pražském Aerodrome festivalu spolu s Metallikou, není žádná náhoda.
Nám, fanouškům kapely, může být jen líto, že jsme si ji nemohli užít s původním frontmanem. Náhradník William DuVall se však ukazuje jako zdatný imitátor. Když v šest večer spustili Alice in Chains na výstavišti Them Bones, začal jsem na chvíli věřit na převtělování duší či co. K nerozeznání od originálu. Frázování i pro Staleyho charakteristický „kozí mečák“, to všechno zvládl DuVall věrně zrekonstruovat. Otázkou zůstává, zda má opravdu tak podobný hlas nebo se prostě jen rozhodl potlačit v kapele vlastní osobnost a osobitost. Kapela jako celek odvedla naprosto suverénní práci navzdory vyloženě zdechlému publiku, které dávalo najevo, že si přišlo vystát důlek na jiný kvartet. Pořádně se probralo snad jen dvakrát, při Man in the Box a Would. Byl jsem zvědavý, jak DuVall spolu s kytaristou a druhým zpěvákem Jerrym Cantrellem zvládají naživo pro kapelu tak charakteristické dvojhlasy. Jednoduše to byla paráda, ze které až běhal mráz po zádech. Pokud si dobře pamatuju, rozjeli se pánové hlasově, a to opravdu jen mírně, pouze v Last of My Kind.
Alice in Chains probrali v hodinovém setu ukázky ze všech pěti alb a stihli se zastavit i u ípíčka Jar of Flies. Smekám, že tváří v tvář metalovým hrozičům zahráli křehkou Nutshell. Když se loučili intimní protiválečnou zpovědí Rooster, bylo mi to líto, klidně bych ještě dvacet minut snesl. Nejsympatičtější ve srovnání s tím, co mělo přijít, byla pokora a absence manýr. I tomu nahoře, co ovládal počasí, se znovuvzkříšení Alice in Chains líbili, takže vypnul déšť a nechal vykouknout sluníčko – symbolicky v okamžiku, kdy Cantrell zpíval fantastickou Grind – „Let the sun never blind your eyes.“ (Provazy deště přišly až potom.)
Aerodrome 2014
Metallica (us) + Kvelertak (nor) + Alice in Chains (us) + Children of Bodom (fin)
8. 7. 2014, Incheba arena, Praha
foto © Radek Šich pro magazín Spark
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.