Články / Recenze

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

Daniel Nádler | Články / Recenze | 15.08.2019

Jestli někdy tuzemská rapová scéna zažívala obrození, tak to bylo právě poslední rok. Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem. Hasanovo nové album je jen dalším dokladem toho, jak nová generace s chutí bourá zajeté stereotypy.

Hasan byl velmi dlouho součástí spíše béčkového kádru labelu Milion+ a na větších projektech se dostával ke slovu jen občas. Avšak pokaždé jeho přítomnost, byť třeba jen v refrénu, dokázala oddělit danou skladbu od ostatních. Hasanovo druhé plnohodnotné LP se tak konečně stává důkazem hudební vyzrálostí mladého kluka, který si léta razil svoji jasně vymezenou a nezávislou cestu.

Album Hasan definuje v českém hip-hopovém průmyslu pojem impresionistický rap. Písně stojí na abstrakci a vyjádření dojmů, citů a nálad. Rapper klidným projevem tak vystihuje momenty svých probdělých nocí.

Jsem jeden z těch, co si budou
pamatovat, tráva zelená
trochu fialová, oranžový měsíc
černá obloha, ghost rider jede
tmou a nemá slitování

Čekám na odvoz.

Dokáže posluchači sdělit myšlenky, které se mu promítají v hlavě, i ty zahalené oblakem zeleného dýmu. Deska má celistvý zvuk, Hasanovi se podařilo otlačit do ní svůj originální rukopis a dát jednotný směr velké škále hudebních vlivů. Je tu slyšet dopad soundcloudové rapové éry se střídajícími se rapovými pasážemi a melancholickými vokály v doprovodu kytarových linek. V určitých momentech se do toho začnou mísit oldschoolové samply např. píseň Sunday. Vrcholem je skladba Ghost Rider, kde se chytlavý jazzový saxofon pojí s rychlejším, elektronickým tempem a dohromady vytváří houseový podklad, do kterého Hasan rapuje společně s Yzomandiasem a Viktorem Sheenem.

Množství zpívaných refrénů a uhlazená forma by mohla evokovat v očích rapových fanoušků podlézavost. Hasan ale svou hudbou vykresluje barvitý obraz na bílém papíře a většina jeho vět jsou tahy štětcem. Barvy Hasanova štětce jsou často tmavé, šedivé a smutné, občas křiklavé a syté. (Takový kontrast je možné zřetelně slyšet v písni Přítomnost/Budoucnost.) Hasan nahrál desku, která přesahuje úzké hranice rapové komunity a svou otevřeností má šanci zasáhnout i posluchače jiných hudebních žánrů.

Info

Hasan – s/t (Milion + Ent, 2019)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.