Martin Řezníček | Články / Reporty | 11.03.2018
Franz Ferdinand se v Česku neukázali skoro šest let, a Praha si na ně musela počkat dokonce téměř dvanáct. Lístky proto zmizely vmžiku a Forum Karlín, které v době posledního koncertu ještě neexistovalo, praskalo ve švech. Z toho měli radost i předskakující TH!S („kapela, v níž hraje Vojta Kotek“), kteří smíchali skandinávský, australský a český hard rock do kytarového nářezu se silou přesvědčit i odpůrce žánru.
A co se vlastně změnilo od posledního koncertu skotských indie rockerů? Přibyla dvě nová alba, ubyl původní kytarista, který se věnuje rodině, a frontman Alex Capranos odhodil slušňáckou patku a novou ježatou kštici si nechal vypálit peroxidem do svítivého blond odstínu. Vzezření grázlíka pak kompenzuje bílým límečkem a černým sakem.
Úvod koncertu patřil singlu Always Ascending ze stejnojmenného alba, které kapela vydala přesně měsíc před pražským vystoupením, což – jak se ukázalo – nebyla dost dlouhá doba, aby se fanoušci s novým materiálem dostatečně sžili. Většinu nových písní tak brali spíše jako nutnou daň a mnohem víc hladověli po osvědčených hymnách, kterým vévodily Do You Want To a Take Me Out - obě se silným jednoduchým nápěvem a skákavým rytmem. Nejsilnější momenty pak přinesla ještě The Dark of the Matinée s nejtvrdším kytarovým riffem z dílny Franz Ferdinand a procítěná Walk Away. Bylo by ale nefér nezmínit ještě dvě nové skladby: Paper Cages, která je jako stvořená pro živé hraní, vytáhla z tradičně dobře nazvučeného prostoru maximum a především The Academy Awards, která odteď bude patřit mezi nejlepší balady z diskografie kapely nejenom díky geniálnímu verši „Yeah, the Academy Award for good times goes to you“.
fotogalerie z koncertu tady
Nepřehlédnutelné vizuální show dominovala širokoúhlá obrazovka – ze začátku zrnící v RGB spektru, později tvořící různorodé psychedelické projekce. Pruhy narušené fotky běžící přes sebe, černobílé obrazce, nepatřičně působící cirkusový nápis Franz Ferdinand, a především různě deformované koláže ze všech pódiových kamer. V některých zdlouhavých částech, jako když Capranos nutil publikum donekonečna odpovídat na otázku „Do you feel the love tonight?“, se bylo aspoň na co dívat.
Během čtyř přídavků se pak opět projevil propastný rozdíl v reakci publika na osvědčené pecky a nové písně – a byla cítit nespokojenost s jejich výběrem. Až při poslední This Fire publikum opět znatelně ožilo a vrátilo kapele energii, kterou nejen skrze teatrální pohyby frontmana produkovala. Dobře zmanipulovaný dav projevoval sílu spíš svým počtem než oddaností.
Franz Ferdinand (sctl) + TH!S
9. 3. 2018, Forum Kalín, Praha
foto © Peter Fulop
Minka Dočkalová 21.01.2021
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.
Michal Pařízek 30.08.2020
Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.