Články / Reporty

Franz Ferdinand a dobře zmanipulovaný dav

Franz Ferdinand a dobře zmanipulovaný dav

Martin Řezníček | Články / Reporty | 11.03.2018

Franz Ferdinand se v Česku neukázali skoro šest let, a Praha si na ně musela počkat dokonce téměř dvanáct. Lístky proto zmizely vmžiku a Forum Karlín, které v době posledního koncertu ještě neexistovalo, praskalo ve švech. Z toho měli radost i předskakující TH!S („kapela, v níž hraje Vojta Kotek“), kteří smíchali skandinávský, australský a český hard rock do kytarového nářezu se silou přesvědčit i odpůrce žánru.

A co se vlastně změnilo od posledního koncertu skotských indie rockerů? Přibyla dvě nová alba, ubyl původní kytarista, který se věnuje rodině, a frontman Alex Capranos odhodil slušňáckou patku a novou ježatou kštici si nechal vypálit peroxidem do svítivého blond odstínu. Vzezření grázlíka pak kompenzuje bílým límečkem a černým sakem.

Úvod koncertu patřil singlu Always Ascending ze stejnojmenného alba, které kapela vydala přesně měsíc před pražským vystoupením, což – jak se ukázalo – nebyla dost dlouhá doba, aby se fanoušci s novým materiálem dostatečně sžili. Většinu nových písní tak brali spíše jako nutnou daň a mnohem víc hladověli po osvědčených hymnách, kterým vévodily Do You Want To a Take Me Out - obě se silným jednoduchým nápěvem a skákavým rytmem. Nejsilnější momenty pak přinesla ještě The Dark of the Matinée s nejtvrdším kytarovým riffem z dílny Franz Ferdinand a procítěná Walk Away. Bylo by ale nefér nezmínit ještě dvě nové skladby: Paper Cages, která je jako stvořená pro živé hraní, vytáhla z tradičně dobře nazvučeného prostoru maximum a především The Academy Awards, která odteď bude patřit mezi nejlepší balady z diskografie kapely nejenom díky geniálnímu verši „Yeah, the Academy Award for good times goes to you“.

fotogalerie z koncertu tady

Nepřehlédnutelné vizuální show dominovala širokoúhlá obrazovka – ze začátku zrnící v RGB spektru, později tvořící různorodé psychedelické projekce. Pruhy narušené fotky běžící přes sebe, černobílé obrazce, nepatřičně působící cirkusový nápis Franz Ferdinand, a především různě deformované koláže ze všech pódiových kamer. V některých zdlouhavých částech, jako když Capranos nutil publikum donekonečna odpovídat na otázku „Do you feel the love tonight?“, se bylo aspoň na co dívat.

Během čtyř přídavků se pak opět projevil propastný rozdíl v reakci publika na osvědčené pecky a nové písně – a byla cítit nespokojenost s jejich výběrem. Až při poslední This Fire publikum opět znatelně ožilo a vrátilo kapele energii, kterou nejen skrze teatrální pohyby frontmana produkovala. Dobře zmanipulovaný dav projevoval sílu spíš svým počtem než oddaností.

Info

Franz Ferdinand (sctl) + TH!S
9. 3. 2018, Forum Kalín, Praha
foto © Peter Fulop

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.