Ji.hlavská věčnost 2 (MFDF 2015)

Začít druhý den festivalu po předešlém koštu festivalového pšeničného speciálu filmem, kde převážejí na lodi pšenici, je přímo osudové znamení. Nicméně to nebylo jediným pozitivem snímku Kupředu smrtelně pomalu. Vyváženou estetiku pomalosti střídají záběry industriální i mořské krajiny s bezpočtem prostřihů na zákoutí lodi, o jejichž funkcích divák nemá ani tušení. Francouzský snímek vytváří atmosféru koláží táhlých záběrů, stejně jako je zdánlivě nekonečná plavba na nákladní lodi přes oceán. Film je zařazen do soutěžní sekce Opus Bonum o nejlepší dokument a předchozí kraťas Duben o stejnojmenné potopené lodi je proti němu příliš křečovitý a obsahově násilný.

Druhý den nabídl i blok Český pohřeb, což je cyklus pohřbů českých intelektuálů v dějinách země. Veselé téma nabídlo zajímavé záběry od počátku století do padesátých let, z nichž opravdu působivý byl hlavně T. G. Masaryk. Při sledování posledního léta unaveného státníka a následně jeho pohřbu nezůstala neposmrkaná jediná česká vlajka.

Ze sérií záběrů na rakve byl nejvyšší čas zaběhnout do Laboratoria v Oblastní galerii Vysočiny. Každoroční úkryt pro experimentální filmaře letos nabídl na patnáct projekcí, z nichž asi nejlepší Objekt výborně pracoval hned se dvěma způsoby pixelizace a s politicko-sociálním přesahem, zatímco Propad rozkládal realitu pohybem a dlouhou expozicí. Hanba by mě fackovala, kdybych opomenul projekci věnovanou filozofickým titánům. Jestli vám něco říkají jména jako Foucault, Chomsky, Baudrillard nebo Searl a vládnete angličtinou, upalujte na kultovní kousky od sedmdesátých let po současnost. Poněkud tendenční, avšak naprosto průlomový „standup“ Život na konci časů Slavoje Žižeka s kameramanem v obklopení velkoprojekce je naprosto impozantní metoda prezentace myšlenek.

V laboratoriu letos nově přibyly notebooky, na nichž si můžete vyzkoušet vzdělávací hry. Za všechny je třeba zmínit poutavé Československo 38-39, které rozmanitými možnostmi voleb provází čtenáře/hráče/diváka politickými událostmi v komiksově-filmovém zpracování.

V rámci hudebního programu se představili čerství držitelé Vinyly Schwarzprior a jelikož je to typ kapely, který uvidíme v Jihlavě zase až za rok, bylo třeba jim obětovat i pár zajímavých filmů. V tomto případě velké procento obecenstva tvoří dvě skupiny. Ti, kteří vědí, do čeho jdou, a ti, kteří hned po odchodu hledají volného psychiatra. V jihlavském klubu Soul to bylo tak 80 na 20, takže atmosféra byla příjemně akční. Shoegazeoví At bona fide pak měli publikum slabší, což je škoda, protože aby vás letící kytara minula o slabý metr, to se vám nepoštěstí každý den.

Druhý den skončil s pískotem v uších, za kterým se nese i velké očekávání. Zítra přijede Shampoo Boy.