Jan Starý | Články / Reporty | 06.11.2023
Label Erased Tapes je známý především jako domov největších jmen neoklasické hudby a historicky měl blízko k alternativní elektronice. Tyto proudy měly na jeho přehlídce v Paláci Akropolis po jednom zástupci, za mnohem pozoruhodnější ovšem považuji jméno třetí, které sice do stylu vydavatelství povšechně zapadá, ale jasným škatulkám se vyhýbá. Když vydala japonská zpěvačka Hatis Noit nahrávku Illogical Dance (2018), bylo to zjevení, které si bralo to nejlepší z přístupnější současné kompozice a experimentální elektroniky. A ačkoli loňská Aura tuto laťku nepřekonala, měl být její český debut skutečnou událostí.
Violoncellistka Anne Müller, která večer otvírala, především precizně naplňovala standardy určitého stylu. Kontrapunkt smyček a živého hraní vytvářel nekonfliktní, byť místy dramatické melodie vybízející publikum k zasněnému pohupování. U hudby, která takto komunikuje jemné emoce a nedere se o plnou pozornost, se nedá nezmínit ona otřepaná filmovost, určitý výsek postglassovské vážné hudby se zkrátka takto zažil. Z mustru čitelného, efektivního pop minimalismu vystupoval jen nejistý zpěv – a to nebylo na škodu.
Jakkoli nešlo o překvapivé vystoupení, do daného kontextu zapadlo, což pro závěrečný set Rival Consoles neplatilo. Na dvě subtilní hudebnice navázala velkolepá masa synťáků, která se rychle přelila do rovného basového tepání. Byl to šok dramaturgický i kulturní. Velkolepé devadesátkové melodie, které dnes progresivní producenti dekonstruují či rekontextualizují, tu zněly zcela nereflektovaně, rytmy, byť i hravější, nenabízely komplexnost ani onu uhrančivost minimalu. Dojmu navíc nepřidávala podivná zvuková zastřenost, která by se v některém z pražských tanečních klubů takřka určitě nevyskytla.
A co Hatis Noit? Dalo by se to shrnout jako důstojná krása. Vokalistka v bílých šatech precizně interpretovala skladby z alba Aura a mimoděk přitom procházela pěvecké tradice různých epoch a světadílů, od gregoriánského chorálu přes gagaku a postminimalismus Meredith Monk po bulharské zpěvy a snad i indické a indiánské melodie, vždy s naprostou suverenitou. Ačkoli se většinou držela ve středech a vyšších středech, některé hlasové kreace blízké hrdelním zpěvům ohromovaly.
Přesto zůstal dojem o krok před vytržením. Hatis Noit volila puristický přístup, kdy veškeré zvuky vznikaly přímo na pódiu a jediným přidaným nástrojem byl looper. Například hlučné výdechy, které neměly daleko k beatboxu, nekonvenčně a vkusně zahušťovaly zvuk, ale nedokázaly překonat dojem, že by se toho mělo dít o něco víc, že je zvuk jaksi usedlý. Jako by si Hatis Noit ze všech vlivů na posledním albu vzala nejvíc z rozvážných lidových temp Le Mystère des Voix Bulgares.
Zároveň s tím se logicky nabízelo srovnání s Lisou Gerrard, která občas dokáže jen zvukem svého hlasu poslat do kolen, a podobně se až příliš připomínal vliv zmíněné Monk. Byl to mimořádný koncert – jenže u hudebnice, od které jsem po Illogical Dance čekal revoluci, spíš potvrdil, že se od zvukové rozmanitosti, kterou umožňovaly výraznější elektronické manipulace, odklonila k rozmanitosti performativní – takové, kterou lze „čistě“ reprodukovat na pódiu. Je to legitimní přístup, ale já doufal, že Hatis Noit posune dál odkaz jak Meredith Monk, tak Holly Herndon, když pro koncept opustila své kyborgské hymny. Kdo ví, kdy se někdo tak nadaný objeví.
Erased Tapes Showcase: Rival Consoles + Hatis Noit + Anne Müller
3. 11. 2023 Palác Akropolis, Praha
foto © Romana Kovacs
Tomáš Jančík 15.06.2024
Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…
Zdeněk Němec 11.06.2024
Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.
Marek Hadrbolec 05.06.2024
První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.
Helena Konvalinová 03.06.2024
Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.