Články / Seriály

Track týdne: Seaven Teares – Headless Statue

Track týdne: Seaven Teares – Headless Statue

Jan Starý | Články / Seriály | 28.05.2020

Jak dlouho jim to ještě bude vycházet? Newyorské alternativní scény jsou v centru dění dlouhá desetiletí, ale rostoucí nájmy a gentrifikace v posledních letech jejich existenci dost komplikují a covid-19 hrozí některé profesionály a poloprofesionály prakticky zlikvidovat. Třeba saxofonistka Lea Bertucci musela zrušit evropské turné, prakticky bez peněz se vrátit do USA a řešit, že svůj byt na dobu tour pronajala. Jak to souvisí se Seaven Teares? Jejich zpěvačka Amirtha Kidambi má s Bertucci improvizační projekt a další člen Robbie Lee jí hostoval na albu – jsou součástí stejného ekosystému, kde hraje každý s každým: dnes jazz, zítra pop, pozítří volnou improvizaci nebo metal nebo klasiku v sáčku. Síla ekosystému spočívá v neustálém kontaktu různých osobností a propojování různých přístupů.

Seaven Teares jsou modelový případ. Kidambi pravidelně spolupracuje se skvělou kytaristkou Mary Halvorson, Lee se angažuje ve staré hudbě a kromě toho se technicky podílí třeba na deskách Jozefa van Wissema, perkusista Russel Greenberg se ukázal v Praze s vážnohudebním tělesem Yarn/Wire, ale má nahrávku i s Tobym Driverem z Kayo Dot. A vedoucí projektu Charlie Looker zakládal experimentální uskupení Zs a jeho pozdější projekt Extra Life má v jistých zákoutích math rocku kultovní status.

Po konci Extra Life jako by se Lookerova tvorba rozštěpila. Pro temnotu a psychózy vznikli Psalm Zero, pro lyričtější tvorbu s vlivem středověké hudby Seaven Teares. Ti se ale po povedeném debutu Power Ballads (2013) na dlouhou dobu odmlčeli. Když jsem Lookera před třemi lety hostil v Praze, sliboval, že další nahrávka bude co nevidět, a na sólovém koncertě – jednom z nejkrásnějších, co jsem viděl – dvojici nových písniček skutečně zahrál. Až teď ale reálně vychází EP Older Than Love, ze kterého Seaven Teares prezentují skladbu Headless Statue.

Je zajímavé porovnat sólovou verzi s kapelním aranžmá. Akustické provedení ve vší průzračnosti strohé kytary a Lookerova specifického hlasu představuje neředěnou dávku emocí, ze které trne. Verze Seaven Teares je logicky hutnější, ale také méně jednoznačná. Kontrapunktem k fantastickým vokálním harmoniím a perkusím jak z gotické krčmy jsou elektrické kytary a přiznaně umělé klávesy, což dává středověké atmosféře postmoderní distanc a předchází patosu, do kterého Seaven Teares občas zabředali. Návrat po sedmi letech je v tomhle případě více než uspokojivý.

Info

Seaven Teares (us)
Facebook skupiny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tak daleko, tak blízko: Ai Fen

redakce 04.07.2020

Kde hudebníci žijí a jaká místa jsou jim blízká? S Ai Fen o Starém městě, cestování a kavárnách.

Full Moon 10: Editorské tipy Lukáše Grygara

redakce 02.07.2020

"Strašně mi splývá to, co jsem psal, to, co jsem editoval, čemu jsme se smáli a z čeho jsme měli s ostatními radost," říká Lukáš Grygar ke svému editorskému výběru.

Track týdne: Jean Dawson – Clear Bones

Jakub Šíma 02.07.2020

Jean Dawson je dítě internetu. Není tak náhoda, že první jméno, které se mi při jeho poslechu vybavilo, bylo Brockhampton.

Kam na rajz s Elou Tolstovou

redakce 28.06.2020

Kam by vyrazila zpěvačka Tolstoys jako návštěvník? Do Prahy, Lublaně nebo na Pohodu.

Track týdne: Helena Hauff & Morah – Segment 3

mexhouse 25.06.2020

Ještě před pár lety nebylo jednoduché zorientovat se v názorech německé producentky Heleny Hauff.

Track týdne: Woodkid – Pale Yellow

Barbora Kadlíčková 18.06.2020

Že „Golden Age is (definitely) over“ je patrné už z prvního singlu nového alba Goliath, jehož dystopický videoklip překvapivě vznikl v mosteckých uhelných dolech.

Protokol: Ficture

redakce 12.06.2020

Ficture vytváří bohatý zvuk kombinující nejen paletu živých nástrojů, ale i celou škálu vlastních samplů. Kde ho slyšet a co mu zní hlavou?

Track týdne: Skeleton – Mark of Death

Dantez 11.06.2020

V době, kdy metalové weby dávají na odiv hardcoreové skupiny s předponou „post“, stále existují ty, které drhnou žánrové variace v jejich špinavé, zatuchlé, zpátečnické podobě.

Track týdne: Soko - Blasphémie

Maria Pyatkina 04.06.2020

„První písnička, kterou jsem kdy napsala ve francouzštině. Možná proto, že jsem se cítila nejtragičtěji. A nejerotičtěji. Pusu,“ vzkazala Soko k nové skladbě.

Versus: Lorenzo Senni - Scacco Matto

David Čajčík, František Formánek, mexhouse 22.05.2020

Italského producenta Lorenza Senniho máme v redakci rádi. A to napříč věkovými kategoriemi. Jaká je jeho nová deska? Vyjeté Porsche, nebo středověké cemballo?