David Stoklas | Články / Recenze | 16.12.2021
Superego Kid už není, je tu Franzie. Žánrové klubíčko z několika druhů vláken, co snoubí dohromady prvky postrocku, ambientu a math rocku. Na rozkvetlé kytarové linky se tentokrát, na rozdíl od tvorby původní kapely, lepí ve větší míře texty, co má na svědomí jemný hlas Veroniky Stříbrné. Název Franzie evokuje hned několik věcí – existencionalismus Franze Kafky nebo anglický výraz „frenzy“, což v překladu znamená běs a skutečně. Franzie stojí s nohama daleko od sebe, v napětí, ruce v pěst a tuto energii transformují v napůl hravé a napůl úzkostné kytarové party, co nakonec tvoří ucelené několikaminutové celky, přelévající se jeden v druhý. Nicméně toto celé je oproštěno od prvoplánového vzteku a celá tato tíseň je spíše jako smůla vzlínající z čerstvě pořezaného dřeva.
Skladby zapadají do žánrových definicí zmíněných kategorií. Franzie ale mezi nimi volně proplouvají a z nových skladeb je cítit obrovská touha po experimentu. Možná proto nová kapela, nové jméno. Opustit to staré, co svazovalo. Sami to tak potvrdili spolu s vysvětlením, co znamená název desky. Když včely cítí, že stávající úl jim úplně nevyhovuje, část včelstva vyletí vstříc světu hledat nové útočiště. Objevují nové věci, avšak činí tak s nesmazatelnou stopou minulosti, která se propisuje do jejich chování.
Na desce Prvoroj je sice velký důraz položen na kytarách, ale jsou to právě texty, co Franzie vytrhává z kategorie čistokrevného postrocku, který je občas fádní a předvídatelný. Surrealisticky vystavěné texty jsou plné psychedelických slovních hříček, co svou náladou a poselstvím oscilují někde mezi existencionalismem a přírodními motivy, jež jako popínavý břečťan prostupují skrz všechny skladby. Dotváří atmosféru uvozenou polyrytmickými kytarami. Jde tady o jednoduchá provolání, manifesty, co plynou po rovnoběžkách spolu s hudbou. Prvoroj je přírodní deska, nesmí ale nikdo čekat záplavy květin a kýčovitou krajinu – spíš se skrz tuto nahrávku dá chápat příroda jako symbol neustále koloběhu znovuzrození a naděje pro chvíle ztráty inspirace. Protože každou tvůrčí zimu následuje tvůrčí jaro.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.