Články / Reporty

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 01.02.2019

Čím dál více lidí se ve spletitosti dnešního světa ztrácí a zaujímá na něj zjednodušující pohled, jednotlivé názorové proudy se vzájemně vzdalují. Jak můžeme zjednodušující rétorice čelit, aniž bychom sami začali hlásat dogmata? Jak přijmout rozdílnosti a vyrovnat se se změnami a přetrvávající nejistotou? Jakou roli v boji proti polarizaci společnosti hraje hudba a umění? Těmto otázkám se věnuje letošní ročník festivalu CTM s podtitulem Persistance. Odpor vůči rigidním společenským silám je společný všem účinkujícím, ať už se projevuje kousavou sociální kritikou nebo vlastní nonkonformitou a osobním vzdorem. Festival je i pro návštěvníky cvičením v akceptování nového a neznámého, jednotlivá programová pásma jsou sestavena tak, že člověk téměř jistě narazí na něco, co neznal. Berlínské publikum je přitom podobně diverzní a nedělá mu problém přepnout z techna na punk a z freak folku na powwow-step.

Středeční program na hlavní berghainské stagi nesl název As If We Were Heard. Zahájil ho umělec a publicista Tim Tetzner instalací seskládanou z naloopovaných punkových nahrávek, které se střídavě linuly z opačných stran místnosti. Úroveň hlasitosti se v následujících hodinách měla jen zvyšovat, formou vzdoru byl tentokrát výkřik. Na vystoupení dvojice Caliph8 a Nonplus fascinoval minimalistický projev omezený na obsluhu elektroniky, ani mrk navíc. Z obou sršelo soustředění, oči a ruce jim kmitaly po pultu a komunikace mezi nimi probíhala na neznámých levelech, zatímco místností vibrovaly temné basy. 700 Bliss publikum vyburcovaly křikem na hranici snesitelnosti, když Moor Mother do hlasitých loopů rozvášněně recitovala texty o nespravedlnosti světa: „Yeah, you heard what I said/ That anti-black’s programmed.“ Doposud mi zvoní v hlavě její pronikavé: „You're a racist in your head.“

Po půlnoci Berghainem otřásla exploze v podání belgické punkové kapely Cocaine Piss. Zpěvačka Aurélie Poppins, vybavená chrániči na kolena a přemírou energie, se po úvodním válení po pódiu vrhla do davu a zbytek setu odzpívala za pobíhání mezi lidmi. Basistka, kytarista a bubeník se sklopenými hlavami trýznili své nástroje, obličeje zakryté vlasy. V Berghainu už jsem viděla leccos, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tu někdy propukne pogo. Kdo chce zažít glittershitstorm bez pozlátek, v květnu zahrají v Meetfactory.

Tím skončil program na hlavní stagi. Část obecenstva se vydala chytat poslední metro, ta druhá se přesunula do intimnějšího prostředí Säule, kde se pokračovalo pásmem As If We Had a Future. Šanghajský producent Noctilucents mě okouzil dvě středy zpátky v klubu Zur Klappe a jeho éterický zpěv, který vyplnil první část setu, byl balzámem na rozdrásané uši a pro intoxikované příležitostí se objímat. V druhé půlce se pak rozjela parádní, pro evropského posluchače nezvyklá diskotéka. Narozdíl od stájového kolegy Kila Veeho, který se opírá o profláknutý západní pop, Noctilucents pracuje se současnou asijskou hudbou.

Ve čtvrtek v Berlíně prakticky začíná víkend, takže se Berghain zaplnil od Säule až po Panorama Bar a většina lidí byla odhodlaná setrvat do rána. Zatímco předchozí den se sázelo hlavně na zvuk, pásmo As If We Were Free bylo věnované interpretům, kteří svá vystoupení budují na performativnosti, pracují s kostýmy a představuje různé identity. Doprovázená na harfu předvedla newyorská zpěvačka a producentka Eartheater široký vokální rozsah i taneční um, v její hudbě se mísí emocionalita s odcizením a podobný účinek mělo i její vystoupení. V maskáčových kalhotech a průhledném třpytivém trikotu, který šikovně nastavovala záři reflektorů, prováděla hluboké záklony a jiné, pro zpěvačku nezvyklé pózy.

Ladnost a ženskost vystřídala útlá postavička v červeném, se zakrytou tváří a těkavými pohyby. Britská producentka Gazelle Twin přivezla svoji postavu šaška z loňského alba Pastoral, na kterém odkazuje k tradici britské satiry a bere si na paškál současnou Británii a noční můru s názvem Brexit. Následně se na pódiu rozzářil světelný portál, ze kterého se vynořil v dlouhých šatech oděný J'Kerian Morgan alias Lotic (používá zájmeno they). V instrumentálních pasážích v něm zase mizel a při zpěvu nechával své tělo ozařovat duhovými paprsky světla.

Dvacátý ročník CTM si ke kulatinám dal za úkol vytrvat, nevzdat se, klást odpor společenským silám, které by si přály jednodušší, kontrolovatelnější a předvídatelnější svět. Ve středu a ve čtvrtek se bojovalo zvýšenou hlasitostí nebo nasazováním masek, tímto však strategie nejsou vyčerpány. Ještě nám zbývají tři festivalové dny.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.