Amerika miluje zábavní parky. Jaké je to ale žít před Disneylandem bez nároku na lístek dovnitř?

Plakát s blonďatou hřívou naznačoval, že by snad mohlo jít o hudební dokument mapující bohatou historii newyorské punkové legendy... Charlize Theron, jak ji neznáte.

Tahle země není pro mladý. Není ani pro starý, natož pro lidi středního věku. Už vlastně není dobrá vůbec pro nikoho, ani pro tu blbou zvěř...

Christopher Nolan po skoro tříleté odmlce znovu rozburácel IMAX, aby ukázal světu, jak moc má smysl dívat se na „nedokonalé“ filmy.

Pro filmy Françoise Ozona je typické, jak komplikované a neproniknutelné postavy se v nich objevují. Dvojitý milenec není jiný. Vyhraje láska a svůdnost nad lží a tajnostmi?

Pokračování Alien: Covenant slibovalo poučení z předchozích chyb a plnohodnotný návrat vetřelce na scénu.

... a Wolverine je minulostí. Zůstal jen věčně zlitý řidič limuzíny, který se v krátkých momentech střízlivosti stará o degenerativní chorobou mozku...

Film je francouzsky konverzační, propletený filozofickými citáty a narážkami na knihy, které Nathalie zrovna čte.

Každá epizoda opakuje stejný rastr: teď přijde scénka v autobuse a Paterson se dozví nějakou přirozeně odvyprávěnou anekdotu ze života.

V příběhu na ni jednoduše není čas a pár krátkých romantických vět mě nepřesvědčí a jsou spíš úlitbou formátu. Co takhle romantického partnera ve filmu vůbec nemít?

V roce 2003 získala Andrea Arnoldová za provokativní krátký film Vosa Oscara. Letos se britská režisérka vrací jako autorka, u které nekompromisnost a naturalismus nepřekvapí.

Každá situace působí vypointovaně, ale ne aranžovaně. Každé herecké gesto je výmluvné a sebeodhalující, ale ne strojené.

Její prozatím poslední film Don’t Call Me Son zatím stihl vyhrát „pouze“ cenu čtenářů Männer magazínu, což vzhledem k transgenderové problematice není až takový div.

Staré ingredience jsou zpátky, ovšem bez šéfkuchaře Tima Burtona, který vyměnil Miu Wasikowskou za Evu Green.

Zní to jako stokrát omílané téma – a příběh Maggie’s Plan skutečně lze obsáhnout v krátké a nudné anotaci. Není to ale tak zlé: všechno ostatní funguje.

Seznamte se, Rebecca Millerová. Dcera slavného dramatika Arthura Millera, manželka Daniela Day-Lewise. A taky režisérka, o čemž ovšem český divák neměl dlouho ponětí.

Postupné rozuzlování případu bostonských katolických kněží, kteří v průběhu několika let znásilňovali děti a nebyli za to veřejně stíháni, je trvale ve středu pozornosti.

Politický techno-thriller, kde nejdůležitější postavy jsou masový vrah s krizí osobnosti, bývalý zbrojař s probuzeným svědomím a voják, který přestal poslouchat rozkazy.

... představuje řemeslně dokonalý, ale nevyrovnaný snímek. Není náhoda, že filmaři svůj počin Já, Olga Hepnarová věnovali Františku Vláčilovi.

Herecký ansámbl snů je degradován na jednorozměrné karikatury, nemalý potenciál specifických tvůrců nevyužit, zahozen, tempo zastavováno stovkou odkazů a zbytečných vsuvek