Papírově to vypadalo jasně: scénář naškrábala umanutě prostořeká Diablo Cody (Juno, Jennifer’s Body), za kamerou stanul slovutný Jonathan Demme (Mlčení jehňátek), před ní Meryl Streep.

Většina lidí chodí na filmy jen do kina, ale existují tací, jejichž vlastní život v určité fázi nabere parametry filmového příběhu a mnohdy v tomto modu vydrží až do konce.

Se superhrdinskými filmy se roztrhl pytel a na červeném koberci už musí být všem těm Wolverinům, Thorům a Supermanům poněkud těsno.

Kobry a užovky na druhou. Mám pocit, že stejně jako Prušinovský všechny ty nádherně životné postavy stavěl před bolestivé a bolestivě trapné situace...

Jurský svět se dá snadno odepsat jako další remake, který nepotřeboval nikdo jiný než krtkovsky hrabající hollywoodská studia, na druhou stranu by to byla škoda.

Shrnutí toho nejlepšího, co mohl festival nabídnout, ale i pár poznámek k dlouho očekávaného filmu Mládí, který v očích recenzenta zanechal rozpaky a pocity zklamání.

Komedie Zbrusu Nový zákon je přesně tím typem filmu, který má ambice vyšplhat se až k ocenění: divácky nejúspěšnější film festivalu. A to máme rádi.

Vše vyvažuje humor pramenící z upřímné naivity hlavního hrdiny a z honby za profesionalitou, která na sebe nabaluje vypočítavý management i ochotnické trenéry-alkoholiky.

I díky setkání s režisérem George Romerem včerejší Noc patřila oživlým protinožcům. Nadupaná a svérázná zombie bláznivina je osvěžující a odkazy na Mad Maxe dostatečně zřejmé.

Český snímek Domácí péče, který si ve Varech odbyl světovou premiéru, podává citlivou problematiku s vkusem a jemným humorem.

„Nic tady neroste správně,“ komentoval krajinu Rustin Cohle v první řadě televizního seriálu True Detective. Do louisianských bažin a předměstí se vrací také snímek The Other Side.

V poetice laciných hororů se zhlédl i český režisér Andy Fehu, který filmem Nenasytná Tiffany vystřihl hlubokou poklonu všem mistrům tohoto žánru.

Rozhodnutí zařadit průměrnou komedii Heil do hlavní soutěže, přiznám se, nechápu, myšlenka odzbrojit neonacismus pomocí humoru je nejspíš významnější než výsledné zpracování.

Hotel, kam přijíždí asociální hrdina v podání báječného Colina Farrella, existuje jen proto, aby se nezadaní občané seznámili s ideálním protějškem. Mají na to 45 dní...

Z písmenek to vypadá na sci-fi o cestování v čase a časových paradoxech, že by další povedený Looper či Zdrojový kód? Film Predestination ukázkově klame tělem.

Jak se mi Kmeny líbí díl od dílu víc a víc, na internetech sleduju opačný trend: víc kritiky, znechucení, ignoraci. Motorkář ze mě nikdy nebude, ale mezi motorkáři mám pár…

Nejde o náboženství, nejde o rasismus, ale o staré dobré zabíjení, se kterým veřejnost nesouhlasí. V čem je ale potom tenhle biják jiný než libovolná stathamovka?

A teď něco, co tady „dlouho“ nebylo. Liam Neeson běží o život. O život svůj, své dcery, o životy nás všech. Není to poprvé a nejspíš ani naposled. Bohužel.

Theodora Melfiho nezná prakticky nikdo, Billa Murrayho všichni. Co mají společného? Jeden film. Ten první ho natočil film, druhý v něm hraje.

Po delší době, snad až s upírskou love story Only Lovers Left Alive Jima Jarmusche, nebylo potřeba ptát se do tmy: další hloupý film o krvesajích?