

Mučedníci metalcoru (Counterparts)
Uvězněn mezi morem a rájem, nikde bych nebyl radši než s vámi, vyznává se ve skladbě Paradise and Plague frontman Counterparts Brendan Murphy.


Uvězněn mezi morem a rájem, nikde bych nebyl radši než s vámi, vyznává se ve skladbě Paradise and Plague frontman Counterparts Brendan Murphy.


Nejvýraznějším pojítkem obou realit je kytarista a zpěvák Brandon Evans, který si pódium Kabinetu Múz osahal už na jaře s dalšími matadory emo subžánru Pageninetynine.



Na novince High on Sugar kombinují texty kritizující současnou společnost poháněnou touhou po instantním uspokojení s několika s nadhledem podanými ohlédnutími za každodenními tématy.



Koncert senzace z amerického Baltimoru je totiž právě teď možná ten vůbec nejlepší bod v časoprostoru.



Ne každý je ale připravený na to, že bude nepřátelská vůči němu samotnému. Hudba.


Respire svou hudbu označují jako post-everything, Kabinet zase na povedeném plakátu používá tagy blackened, post-metal, orchestral a screamo...


A zatímco berou opozdilci schody do podzemí po dvou, zahajují Grima přes hodinu dlouhou seanci oslavující nekonečnost lesů a konečnost lidského života.



Stejně jako podobné kapely zvěstují nevyhnutelný rozpad světa, jejich žalozpěv spíš než monotónní podupávání a kývání hlavou doprovází trhavé pohyby napodobující prudké změny temp.



Brandon Evans v poloze plodu objímá basovou kytaru a v křeči drhne struny. O skladbu později padá na kolena zpěvák Blake Midgette.



Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.



„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...



„Jenom si vzpomenout,“ křičí Lukáš Bouška opakovaně, zatímco se staré jizvy znovu otevírají a bolavé vzpomínky se derou ven.



Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.



Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.



První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.



Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.



Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.



Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.



Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.