

Potlesk mezi motocykly (Spain on Stage 2026)
„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.


„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.


Celý program představí zakládající členové sdružení hudebník, pedagog a intermediální umělec Fero Király a dramaturgyně, kulturní manažerka a performerka Eva Vozárová.



Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.



Znovu od srdce, znovu hluboko. O nejlepších kapelách na světě, transformaci v burek nebo ztraceném kufru. Ljubljana del Rey.



O undergroundu nemůže dávno být řeč, hnutí je sice bez ohňů, ale patří k němu vyprodané sály, oddané davy v černých tričkách s radikalitou vetkanou v heslech v houštinách švabachu.


Radio Wave bylo od začátku existence magazínu Full Moon jedním z klíčových partnerů, naše spolupráce trvá dodnes. Narozeniny, rozhovor!


Jaký má smysl se snažit, když hudební recenze nikdo nečte a vkus veřejnosti řídí algoritmy? Otázka, která padla na závěr panelu, už tak široké téma rozšířila, obecně to nebylo hezké povídání.



Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?



Planeta Andalusia, stanice Monkey Week, návštěva čtvrtá. Pocit návratu domů nemusí chovat jen místní.



Konstantou zůstává doširoka rozkročený program, kde se tradiční flamenco potkává s hyperpopem i rapem, nechybí ani garáž nebo elektronické vylomeniny.



Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.



Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.



„Náš život je hlavně o budování jiných světů a skrývání toho pozemského,“ říká estonský zjev, jehož můžete zahlédnout na několika koncertech u nás.



Poděkování to vystihuje nejlíp, ať v rámci dějinné úlohy nebo neustálého připomínání určitých zásad a principů. Solidarność, tedy solidarita. Kam se to slovo ztratilo?



Málo si uvědomujeme, jak široké hnutí Solidarita byla. Fotím si obálky knih Czesława Miłosze nebo plakát k filmu Muž z oceli od známého režiséra Andrzeje Wajdy.



Rukodělný futurismus nebo laciná blamáž? Pobaltský David Bowie, Rick Deckard nebo Scott Walker? Mart Avi evokuje vše zmíněné a ještě mnohem dalších indicií...



Nostalgii se člověk může bránit, ale nakonec ho vždycky dostane. Procházím Zelenou odshora dolů a vzpomínek je až příliš, stejně jako okolo někdejšího bubenečského nádraží a přilehlé části Stromovky.



„Leiden byl vždycky městem vzdoru,“ říká mi rezident Richard Foster. Scházíme se s ním a s Koenem ter Heegdem, co má na starosti press servis, v okouzlujícím Café l'Espérance.



„V cele je to bezpečné, všetko je tu absolútné,“ zpívá Denis v jednom z tracků roku, ironii beru, ale někdy je to absolutno skutečně, ehm, papírové.